bvdub: Epilogues for the End of the Sky

Nad každým přírůstkem do katalogu italských Glacial Movements se vždy znovu ptám, zda je možno se vymanit z jejich jednotícího ledového krunýře a najít si k tématu nějaký nový, osobitý přístup. Americkému Číňanovi Brocku Van Weyovi (1974), který vystupuje jako bvdub (ale také pod přízvisky Earth House Hold nebo East of Oceans), se to při temně melancholickém a emotivně depresívním albu Epilogues for the End of the Sky do značné míry podařilo. Tento někdejší DJay, pohybující se mezi oblastí San Franciska a Čínou a oscilující mezi ambientem, techno ambientem, deep housem a trancem, má na svém kontě přes čtyřicet alb na různých labelech, a neminul tedy ani Glacial Movements. Jeho osm exkurzů s dlouhými názvy (např. On Deal Hearts Your Prayers They Fall) je monolitně založeno na nehlučném drónování, klavírních dohledávkách, většinou upozaděné vokální sekci a občasných injekcích field recordings, celkový dojem je však klekánicové splývání, setrvávání v zátočině (ne)konečnosti, zádumné, až zádumčivé, zádušně roztrativé. Od samého počátku máme dojem vzdouvání a houfování, rozevírání širých ledových plání s minimální proměnlivostí, a přesto autor tuto široširost (nebo širosirost) dokáže za účasti ztajované chorálnosti zdramatizovat do jakési srdceryvné svátostnosti. Důraz je kladen na výraz epilog, jemu odpovídá nahrnovaná rozplývavost poselství, které probíhá se zdánlivou netečností, ve skutečnosti však s nepřeryvným protestováním, s ponornou podběrností a neustálou vrátivostí repetování. Všechny kompozice mají vlastně totožné schéma s monotónující závitností, jsou vyluzovaně navršované a sjíždivě křehnoucí, točíme se tu v nehalasivém víru, neustále končícím, leč téměř nekonečném (Love Is Never Asking Why), takže nás autor tím téměř nehybným tokem udolává. Udolává a zároveň burcuje. V tomto podvratně závratném splývání nakonec nacházíme vždy znovu zaujaté tajnosnubné obhlédání. Rezignující? Bez perspektiv? Kdo ví?

Glacial Movements, 2017, 75:52

Přidat komentář