CAMILA FUCHS: Heart Pressed Between Stones

Ti dva se hledali, až se našli. Mexičanka Camila de Laborde a Němec Daniel Hermann-Collini se potkali v Londýně. Ona, experimentující zpěvačka, hledala parťáka , skladatele. On, producent, elektronik, hledal vhodný vokál do svých kompozic. Ona mu představila mexickou nezávislou scénu i současné výrazné postavy indie scény v čele s Jenny Hval či Broadcast, on ji zasvětil do německé subkultury od krautrocku až k současným aktivitám labelu Raster-Noton. Společně pak stvořili Camila Fuchs, hudební entitu na pomezí tradiční kapely a elektronického projektu. Zatímco naživo dvojici obklopují spoluhráči s kytarou a bicími, na druhé řadové desce dostává přednost spíše elektronika. Osmička delších kompozic kolekce Heart Pressed Between Stones nikam nepospíchá. S kořeny spíše v minulé dekádě než transžánrově vykloubené a pokroucené elektronické současnosti se dvojice soustředí na pomalu gradované kompozice, kde se na sloky a refrény příliš nehledí, zato se klade důraz na katarzní účinek skladeb, který se po vyvrcholení obvykle rozpouští do začátku další výpovědi. Camila není klasickou zpěvačkou. Je spíše výraznou deklamátorkou, pro které jsou minimalisticky stavěné skladby jako dělané. Zatímco první polovina alba má tradičnější vyznění někde mezi Björk a Massive Attack, ve druhé polovině se mexicko/německá dvojice pouští do výraznějších experimentů. Direct Truth je spíše ambientně psychedelický sonický sen k hlukovým apendixem, zatímco následující Battlefield je dubově kráčejícím monstrem. Závěrečná osmiminutovka For all Stable Appearances, He was Wild je průnikem mezi krautrockovými vzpomínkami a euforickými náladami Leftfield. Camila Fuchs nevymysleli nový žánr, ani nenatočili desku, která by hrála zcela novými náladami nebo hudebními postupy, přesto jejich kolekce zní především v celkovém vyznění současně a přesvědčivě. Navíc přednáší zajímavý potenciální k uhrančivému živému provedení.

 

ATP Recordings, 2018, 37:47

 

 

Přidat komentář