CASTRA LEUCA TRIO: Primeiro andamento

Vlastní náklad, 2019, 43:56

Stejně jako cestovatelům nabízí Portugalsko skryté poklady i mimo hlavní destinace Lisabon, Porto a jižní pobřeží, lze mezi jeho deseti miliony obyvateli objevit spoustu skvělých hudebníků. A nejsou to vždy jen interpreti stylu fado. Castra Leuca Trio pochází z města Castelo Branco, které leží ve vnitrozemí Portugalska u španělských hranic. Ve složení Joaquim Pires (akustická kytara; nikoli tzv. portugalská kytara), Nicolas Ramirez Celis (housle) a António Pedro Dias (perkuse) skupina hraje hudbu, která melodikou vychází z pro nás prakticky neznámé tradiční hudby této části Portugalska a přitom nám svými postupy připomene klasickou hudbu, akustický jazz i lidové písně některých dalších románských zemí.

Celé album, vystavěné jako „seriózní“ instrumentální suita, představuje všechny tři nástroje v různých polohách a jejich kombinacích. Ve skladbě Meninas Vamos à Murta housle rozvíjejí melodii, kterou podbarvuje kytara a perkuse. Následující Oh meu menino Jesus/Tirioni je naopak kytarová balada s vánočním cinkáním a druhým hlasem houslí, které ovšem v druhé, dynamičtější části kompozice převezmou hlavní roli.

Všechny písně spojují čitelné melodie a přehledná aranžmá. Zdánlivě jednoduchá hudba, jejíž finesy posluchač ocení až při pozorném poslechu. Castra Leuca Trio totiž není žádný hospodský šraml, třebaže by se to v tomto obsazení možná nabízelo. Pánové interpretují tradiční materiál akademicky, což v tomto případě rozhodně není výtka. Více než do krčmy nebo klubu se taková hudba hodí do čajovny a ještě lépe do historického sálu. Soubor interpretuje portugalské melodie na vysoké hráčské úrovni, poučeně, jako skutečný koncert. Zajímavé je, že i když šlo původně zčásti o duchovní a zčásti například o pracovní písně, v podání tria všechny fungují dohromady a vytváří jednu zprávu o hudbě z dosud málo kulturně probádané části Iberského poloostrova.

Přidat komentář