Černý anděl Ewa

Když v srpnu 2020 zemřela Ewa Demarczyk, nevyvolalo to u nás skoro žádnou odezvu. Přitom šlo o jednu z největších polských zpěvaček, která vystupovala v pařížské Olympii, v newyorské Carnegie Hall i londýnské Queen Elizabeth Hall. Jejího druhého alba, které vydala sovětská gramofonová firma Melodija, se prodalo neuvěřitelných 17 milionů kusů, deska přitom nenabízela žádné jednoduché popěvky nebo muzikálové či operetní melodie, ale zhudebněné básně Juliama Tuwima, Andrzeje Własta a Osipa Mandelštama.

Neznámá přitom nebyla ani u nás. Hana Hegerová zpívala na svém debutovém albu Madony na kolotoči, což byla česká verze písně Karuzela z Madonnami, s níž v Polsku prorazila právě Ewa Demarczyk. V roce 1962 s ní vyhrála studentský písňový festival. Nešlo přitom o žádný jednoduchý popěvek, ale expresivní vypjatou skladbu Zygmunta Konieczného na text experimentálního básníka Mirona Białoszewského o madonách včetně těch od Raffaela a Leonarda sedících na kolotoči v neměnné poloze vis a vis v bryčkách tažených šestispřežími, bělouši, vraníky i rudými koňmi, přičemž zemi tepou kopyta. Jiřímu Suchému se podařilo text dobře převést, i když není tak drásavý jako originál, kdy jsou madony nabízeny jako ve výprodeji…

V osmdesátých letech se v Polském kulturním středisku prodávalo i její živé dvojalbum, které ji zachytilo v plné síle a představovalo ve velmi širokém repertoáru, který ukazuje, že nebyla jen šansoniérkou, za jakou bývá obvykle označována. A rozhodně nešlo o polskou Edith Piaf, jak se psávalo. Ano, měla její naléhavost a energii, ale nikdy nebyla zpěvačkou z ulice, které by dokázala být i drsně rozverná. Demarczyk byla naléhavá a drásavá, ale nikdy ne veselá. A v repertoáru měla zhudebněné básně, především od polských básníků, ale taky od Roberta Desnose nebo Georga Trakla či chilské básnířky a diplomatky Gabriely Mistral nebo Anny Achmatovové. Byla pěvkyní, i když ne tou operní s koloraturou, ale tou divadelní, v její tvorbě se dají najít i vlivy brechtovského divadla a jeho zpěvaček v čele s Lotte Lenyou. Ale možné je najít i paralely s schoenbergovskými interpretkami a ve výběru materiálu třeba i s Diamandou Galás. A nesporně na ni měli velký vliv ruští bardi v čele s Vladimirem Vysockým, ale i Bulat Okudžava a Žanna Bičevská stejně jako polská židovská kultura.

Je paradoxní, že tak skvělá zpěvačka, která se rychle prosadila za hranicemi tehdy socialistického Polska, natočila jen dvě studiová alba a jedno živé. Svůj repertoár rozšiřovala jen minimálně, ovšem všechny její písně jsou dotažené kompozičně, aranžérsky i interpretačně. Platí to stejně o nahrávkách jako o koncertech, ať zpívala polsky, rusky nebo německy.

Dcera sochaře Leonarda Demarczyka a švadleny Janiny se narodila za války v roce 1941 v Krakově. Prosadila se na začátku uvolněnějších šedesátých let, která přála v Polsku stejně jako v Československu malým divadlům. Socialistický tábor se kulturně otevíral a lidová hudba nebyla vedle klasické a pochodové jediným akceptovatelným žánrem. Na nově vznikajících malých scénách se mísil jazz s šansonem i rockem a popem.

Po ukončení Střední hudební školy v Krakově se proto Demarczyk nestala koncertní pianistkou. Na akademii múzických umění vydržela jen rok a už v průběhu studií začala v roce 1961 zpívat v studentském kabaretu krakovské fakulty medicíny Cyrulik. Tam ovšem dlouho nezůstala, mimořádně talentovaná zpěvačka neunikla pozornosti zakladatele kabaretu Piwnice pod Baranami Piotra Skrzyneckého, který ji brzo přetáhl do svého souboru, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších polských politických kabaretů éry socialismu. Tam se setkala s polským skladatelem filmové a divadelní hudby Zygmuntem Koniecznym, který pro ni napsal první úspěšné písně a nakonec vytvořil základ jejího celoživotního repertoáru.

Už v roce 1962 vyhrála první polský Celonárodní festival studentských písničkářů s Karuzelou z Madonnami a o rok později na sebe upozornila na prvním ročníku Celonárodního festivalu polské písně v Opole, kde zpívala další Konieczného píseň Czarne anioły. Opět nešlo o klasickou festivalovou píseň, ale o zhudebněnou báseň Wiesława Dymnyho.

Hned byla pozvána na nejprestižnější polský festival v Sopotech, kde jako laureátka z Opole přednesla Karuzelu z Madonnami, Czarne Anioły a další zhudebněnou báseň Taki pejzaż na text Andrzeje Szmidta s doprovodem smyčců jak od polských sonoristů v čele s Kryzstofem Pendereckým. Všechny tři tyto písně vyšly ještě v roce 1963 na debutovém singlu.

Když v srpnu 2020 zemřela Ewa Demarczyk, nevyvolalo to . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář