CÉU: APKÁ!

Six Degrees, 2020, 42:45

Nikdy v brazilské moderní hudbě nepatřila k lidem, co se točí stejným směrem jako zeměkoule a pokud by prý zpěvačka a skladatelka, jejíž jméno znamená nebe, zaprodala duši popu, tak jedině za vlastních podmínek. Takže co dřívější alba, to překvapení, zcela jiné myšlenkové rozpoložení a přestup do odlišných zvukových dimenzí. Svůdným hlasem a s jedinečnou tvůrčí estetikou přeskakovala z bossa novy k sambě, reggae, afrobeatu, psychedelii 70. let a elektronickému popu s takovou přirozeností, až to budilo dojem, že má v rukách nějaké kouzelné trumfy. Předloni se jí narodilo druhé dítě a hodlala odpočívat. Nepočítala však s tím, že během kojení zažije magické chvíle štěstí, nutící ji horečně skládat a když roční syn Antonio z radosti vykřikl nic neznamenající první slovo, získalo album název. „Bylo načase pochopit, že velcí jsme tak, jak velcí se cítíme uvnitř,“ řekla Céu, nořící se zničehonic do konceptuálního uvažování o lásce, kontrastující s hněvem ženy nucené žít uprostřed šílenství panující v dnešní Brazílii a na planetě Zemi, lidstvem systematicky ničené. O tom je skladba Corpocontinente, prosebná touha po něčem, co nikdy nemůžete mít, s režisérem Rodrigem Saavedraem znázorněná v dystopickém videoklipu, v němž Céu v roli tajemné amazonské bohyně nabízí mladíkovi hledajícímu ztracenou lásku rozhřešení a trest zároveň. Z halucinogenního snu ho totiž znovu vrací do současnosti.

Mimořádné album hledající nové možnosti pro experimentální pop vycházející z brazilských kořenů dokládá, že se devětatřicetiletá rodačka ze São Paula vlastně nehodí do žádného specifického žánru. Francouzský producent Hervé Salters, klávesista kapely General Elektriks, obalil skladby futuristickou elektronikou, pulsující rytmy zajistil manžel Pupillo, perkusista vlivné brazilské skupiny Nação Zumbi, a elektroduo Tropkillaz. Mezi hosty slyšíme také několikrát kytaristu Marka Ribota a píseň Pardo o homosexuální lásce Céu jako výraz obdivu věnoval brazilský velikán Caetano Veloso.

 

 

Přidat komentář