CéU

céuBrazilka CéU umí namíchat dekadenci s líbivostí. Ve správném poměru, aby ještě nešlo o vyloženě podbízivý pop, ale už se chytalo i citlivější publikum tanečního mainstreamu. Mimořádně půvabná žena (i to přispělo k atraktivnosti koncertu, samozřejmě) to vyjádřila jaksi už vizuálně, oblečením. Blýskavý overal by působil dost nevkusně, kdyby přes něj CéU nepřehodila elegantní sáčko, zmírňující „šantánový“ dojem. I muzika vykazovala provokativní blýskavost zahalenou decentním a zároveň koketním závojem. Diskotéka pro náročnější, ale nesucharské posluchače? Proč ne, zvláště když je muzika na bázi neo soulu, R & B i acid jazzu příjemně kořeněna bossa novou a vůbec latinskoamerickým rytmickým cítěním, takže bez problému zapadla do dramaturgie koncertní řady Respect Plus. Navíc CéU opravdu umí zpívat, její studia hudební teorie se odrazila v rafinovanější kompozici písní a i když nerozumím portugalsky, v textech jí už podle pěveckého prožitku jde o věci podstatné.
CéU se soustředila především na repertoár čerstvého čtvrtého alba Tropix. Zahájila písní Rapsódia Brasilis, pokračovala Perfume do Invisível, Arrastarte-Ei či Varanda Suspensa, ve finální části koncertu zazněla Sangria. Vlastně přehrála skoro celou desku a novinky tak tvořily přibližně dvě třetiny repertoáru. Ale jak to obvykle bývá, zatímco album zní hodně „elektronicky“, na koncertě dostala větší prostor čtyřčlenná kapela. K dobru věci. Bicí byly záměrně nazvučeny tak, že částečně připomínaly automat, ale lidský faktor se naštěstí nedá zapřít. Sound vítaně zvýraznila funkově těkavá kytara i jazzující elektrické piano Fender Rhodes. Příjemný večer. Brazilský popík, tedy správně MPB, música popular brasileira, je prostě obvykle živelný a nekašírovaný, samotná CéU odzbrojující a navíc nešetřila energií. Svým druhým pražským koncertem přilákala do Akropole slušné množství diváků a zjevně se jí podařilo „nabalit“ další příznivce.

 

Přidat komentář