Charles Lloyd Trios: Chapel

10/2022

Blue Note, 2022, 45:54

K sérií tří triových nahrávek přistoupil Charles Lloyd filozoficky: harmonie – moudrost – pochopení; minulost – současnost – budoucnost; zrození – život – smrt; počátek – střed – konec. Pro první z trií si pozval kytaristu Billa Frisella s jeho už šest let spoluhrajícím basistou Thomasem Morganem, přičemž v každém dalším z trií bude mít Lloyd jiné spoluhráče. Album obsahuje pět titulů – dva standardy a tři skladby Charlese Lloyda. Pomalou melancholickou a melodickou baladu Blood Count rozehraje Lloyd svým typickým naléhavým tónem, plným muzikálního citu a moudrosti, Frisell s Morganem mu sekundují, aniž by se sólisticky prosazovali. Skladbu napsal dvorní Ellingtonův skladatel Billy Strayhorn. Lloydův Song My Lady Sings dlouze rozehrává Frisell, prokazující (ostatně na celém albu), že se dokáže oprostit od zavedeného soundu inspirovaného country & western music a lidovým blues. Zvuk kytary se po nástupu Lloydova tenorsaxofonu s jeho tóny proplétá, barevně jej dotváří. Tuto krásnou melodii Lloyd hraje už dlouho – premiéru měla na albu Of Course, Of Course (1964–65). Další pomalá balada Ay Amor je z iberoamerického ranku havanského rodáka z černošské komunity, skladatele a pianisty plným jménem Ignacio Jacinto Villa Fernandez (1911–1971). Lloyd i Frisell milují harmonické melodie a tato skladba je doslova laskající. Následující, svoji Beyond Darkness hrává Lloyd už od první půle osmdesátých let. Zde si užijeme poklidné delší dueto kontrabasu s kytarou. Lloyd náladu podtrhuje hebkým a provzdušněným zvukem altové flétny. Nejdelší skladba – Lloydovo Doroteaʼs Studio (12:20), je vděkem manželce (od roku 1980), své spoluproducentce a manažerce, na tomto CD také autorce obrazu na obalu a fotografií v bookletu. Větší prostor zde patří opět Frisellově kytaře v doprovodu Morganovy basy, Lloyd na tenorsaxofon připomene v náznacích některá svá oblíbená témata, např. Hymn to the Mother. Označení Druhý Zlatý věk Charlese Lloyda, je zcela oprávněný.

Přidat komentář