Chci stále začínat něco nového

Skupinu Awali založili v roce 2014 zpěvačka, klávesistka a skladatelka Tamara Shmidt, narozená na Ukrajině se směsí polské, české, ruské, německé a mongolské krve v žilách, a DJ a producent Aitcher Clark (Martin Čípek).  Elektronická hudba doplněná jemným Tamařiným vokálem si získávala především milovníky experimentů a náročnějších hudebních projektů. Již v roce svého vzniku vydali Awali EP Breadcrumbs. O rok později již následovalo album Between Significant a v roce 2016 White Silence. Toto album se stalo labutí písní společného projektu. Po jeho nahrání se Tamara Shmidt a Aitcher Clark rozešli. Aitcher v současnosti pokračuje ve skupině Anakver a z Awali se stal Tamařin jednočlenný projekt. Již sama letos vydala třetí album Awali nazvané Ad Astra.



Album Ad Astra je více experimentální než předchozí dvě alba. Je to způsobeno tím, že po odchodu Aitchera Clarka můžeš dělat hudbu zcela podle vlastního vkusu?
Určitě. Ale neřekla bych, že odešel, spíše jsme z toho projektu odešli oba dva.

Ale stále působíš pod značkou Awali.
Ano, protože jsem ten název vymyslela a jsem autorkou skladeb skupiny.

Proč se album jmenuje Ad Astra?
Protože per aspera… (smích) (slogan „per aspera ad astra“ znamená latinsky „přes překážky ke hvězdám“ – pozn. aut.). Jednak to byla cesta k sobě, jednak celé tři roky, po které jsem na albu pracovala, pro mě znamenaly hodně hledání, zkoušení a učení se. Toto album je pro mě oproti předchozím nejautentičtější a nejopravdovější. Každá skladba je vyjádřením toho, co jsem prožívala. Je to velmi, velmi upřímná věc, i když se nemusí každému líbit.

Pomáhal ti někdo s prací na albu?
Ne, nikdo. Jen mastering jsem dělala ve studiu. Vše ostatní jsem dělala doma, ve svém domácím studiu.

Ve starších rozhovorech jste Aitcher Clark i ty tvrdili, že byste skupinu rádi rozšířili o další členy. Skupina mezitím o jednoho ze dvou členů přišla. Neplánuješ tedy její rozšíření?
Takový plán rozhodně nemám, ale ráda spolupracuji s různými umělci. Za poslední rok jsem spolupracovala se třemi nebo čtyřmi muzikanty a bylo to skvělé. Mnohem lepší, než když se hraje v kapele a všichni si musí synchronizovat kalendáře. Mně se mnohem lépe pracuje samotné, kdy zároveň mohu spolupracovat s kým sama chci. Nebo s tím, kdo chce spolupracovat se mnou.

Projekt Awali doposud vydával alba v docela rychlém tempu…
OK… možná. Mně to tak nepřijde. Mám pocit, že je to strašně zpomalené a že by toho mohlo být víc. (smích)

Takže se nechystáš toto tempo zvolnit?
Těžko říct. Řekla bych, že současné tempo je tak akorát.

Tvoje hudba je hodně ambientní a meditativní a často připomíná filmovou hudbu. Nemáš ambici nahrát soundtrack pro film?
Určitě bych to ráda zkusila. Některé skladby na novém albu jsou svým způsobem soundtrackem k filmu. Pokud by se objevila nabídka, tak ji samozřejmě velmi ráda přijmu.

Jsou filmy, u kterých si říkáš, že právě k nim by se tvá hudba hodila?
Ano, například ruský film Under Electric Clouds, který byl promítán na řadě evropských festivalů. Je to anti-utopický film a díky jeho inspiraci vznikl stejnojmenný track na novém albu. Dalším filmem je I Origins režiséra Mika Cahilla. Jeho atmosféru odráží track Digital Soul Bank.

Kdo financoval vydání alba?
Já. Do alba jsem investovala veškeré úspory. Za celý život vloží člověk do hudby obrovské částky. Ale já to nedělám kvůli tomu, aby se mi to vrátilo. Kdybych netvořila hudbu, byla bych nešťastná. Proto vše, co vydělávám, vkládám do toho, abych mohla dělat hudbu. Kromě toho na Startovači běží kampaň na vydání vinylové desky.

Koncertuješ sama nebo s podporou dalších hudebníků?
Koncertuju sama. Výjimkou byl křest desky. Ten jsem chtěla obohatit, takže se mnou hráli flétnistka Klára Čížková a hráč na hang drum Honza z kapely Výplach.

Jak velký rozdíl vnímáš mezi hraním na koncertu a hraním ve studiu?
Pro mě je to více méně stejné. Ale velmi ráda hraju pro lidi, protože hudba je jediné umění, které nepatří do lesa, ale mezi lidi.

Co je tvou inspirací při psaní textů?
Jak jsem již zmínila, často mě inspirují filmy, dále knihy, které čtu, jiná hudba a to, jak se právě cítím, co prožívám. A pak také rozhovory jiných umělců, pokud mluví o tom, jak žijí hudbou.

Máš vizi, kam by mohla směřovat tvá další alba?
Mám. Mám jich víc (smích). Chtěla bych více konceptuální album. Teď mám sklon spíše rozdělovat vokální hudbu a instrumentální tracky. Další album by mělo být ucelenější. Ale více neřeknu, aby to bylo překvapení. Nemám ale sklon tlačit hudbu do nějaké škatulky, označovat ji za pop nebo ambient. Nechám se vést pocitem a tím, co je správné pro ten daný track. Nesnažím se zasahovat do toho racionálně v tom smyslu, že bych něco rozstříhala a pak to složitě skládala. Naopak se snažím, aby vzniklo flow, které potom jen dotvaruji.

Lákají tě jiné žánry?
Nejsem uzavřená vůči žádnému stylu. Minulý rok jsem zasvětila etnu. S Klárou Čížkovou jsme pracovaly na starošvédské ukolébavce, která doposud nebyla nahrána, pouze zapsána ve starých švédských notách. Vytvořily jsme z toho ambientní příběhovou věc s keltskými motivy.

Ta ale zatím nevyšla?
Je to hotový track, ale zatím jsme to nikam neposlaly. Je to doma na počítači.

Účastníš se nějakých dalších projektů?
Spolupracuji s Evou Teglovou, se kterou jsem měla společné vystoupení v Barytonu. Eva nádherně zpívá, má velmi zajímavý koloritní hlas. Měly jsme tři zkoušky a během každé z nich jsme složily jednu ucelenou skladbu. V této spolupráci budeme pokračovat, takže možná ještě než Awali vydá další album, z toho bude EP nebo nějaký jiný kratší formát. Dále s Matějem Pardusem pracujeme na popovějších elektronických věcech. V rámci toho zkoušíme i dvojhlasy, což je pro mě novinka. Pokud jde o vážnou hudbu, to už mám za sebou (smích), ale stále mě inspiruje. Sleduju ji a mám ráda koncerty v Rudolfinu.

Sleduješ stále ukrajinskou hudbu?
Velmi málo. I ukrajinské projekty, které jsem měla ráda, mě v současnosti už tolik neoslovují.

A co česká hudba?
Česká hudba je skvělá. Nejlepší! Pro mě bylo objevem, jak mnoho muzikantů – a mezi nimi řada žen – z elektronické scény, zde tvoří hodně krásnou hudbu.

Kdo jsou tvoji oblíbenci?
Mám ráda Mulholland Blue, se kterými jsme hráli. Dále určitě Ba:zel, Agu, Ecstasy of St. Theresa, Subject Lost a samozřejmě Anakver. Občas mívám koncerty s Laobou, což je skupina, která není moc známá, ale je skvělá. Na Žižkovské noci budu hrát s dné a Noirepolde, kteří jsou také výborní. Pro mě je ctí, že s nimi mohu vystupovat.

A pokud jde o zahraniční hudbu?
Hodně tíhnu ke skandinávské hudební scéně – ať už elektronické, ambientní nebo k moderní klasice. Sem patří sice hodně popová, ale přesto velmi zajímavá Aurora. Dále Annelie, se kterou jsem hrála nedávno v Roxy. Pak Stina Nordenstam, samozřejmě Björk. Nils Frahm, Olafur Arnalds, Johann Johannsson, který nás nedávno opustil.  Potom mám hodně ráda britskou elektronickou scénu. Mou hlavní oblíbenkyní je Imogen Heap. Neustále mě překvapuje tím, jak komplexně o hudbě přemýšlí. Obdivuju umělce, kteří se s časem mění. Možná takovým až příliš okatým příkladem jsou Coldplay, jejichž hudba se stále vyvíjí. Podobné je to s Radiohead nebo se zmíněnou Imogen Heap. Na tom mě baví to, že se někam posouvají a je zajímavé je sledovat. Nebaví mě, když někdo začíná jako písničkář a zůstane celý život ve stejném stylu a se stejnou náladou songů. I já chci pokračovat tak, že načnu novou stránku, něco čerstvého. Nemusí to být nejlíbivější, ale půjde o něco nového a něco zajímavého.

V dobách, kdy Awali tvořil i Aitcher Clark, jste dělali předskokana britské kapele Snow Ghosts. Co pro vás tato zkušenost znamenala?
Za to patří velký dík Petře Ludvíkové, která nás pozvala. Hraní v Akropoli je vždycky skvělé. Bylo to krásné a já si užila.

Co tě vlastně přivedlo z Ukrajiny do Prahy?
Já cítím, že sem patřím. Pro mě je spíše Praha ve mně než já v Praze. Já jsem zde chtěla být od malička. Nejde o nic racionálního. Prostě vím, že to je jediné místo na světě, kde se cítím být doma.

Nezklamala tě Praha něčím, když jsi ji blíže poznala?
To nemůžu říct. Jsou samozřejmě věci, ze kterých je smutno asi každému, kdo zde žije, ale neexistuje nic, co by mě v Praze mrzelo tolik, jako je tomu u jiných měst v Evropě i mimo ni.

Přidat komentář