CHRIS ECKMAN: Where The Spirit Rests

Glitterhouse Records, 2021, 44:37Where The Spirit Rests, to je dnes opravdu znepokojivá otázka. A hned k ní lze přidat další, kde sakra odpočívá rozum. Chris Eckman (ex-Walkabouts, Dirtmusic) je přesně tím hlasem, který dokáže do mrazivé hloubky vyjádřit (jak sám říká) „ztrátu, dezorientaci a hledání domova v rozmarech tohoto divného času“. Pamatuji si ho z debaty po jednom z pražských koncertů Walkabouts, kde vykládal, jak se chtěl přestěhováním ze Seattlu do bezstarostných subtropů inspirovat k napsání pozitivního alba. Vyšla mu stejná depka jako vždy. Co teprve nyní.

„Sníh přišel brzy / a zůstal ležet dlouho, až do hlubokého jara / tolik šoků a příliš málo úžasu / myslel jsem, že už jsem viděl vše / ale s takovou hořkostí jsem nepočítal… nepočítal jsem s revizionisty / s nedbale napsanými dějinami,“ zpívá svými do ponurého odstínu od narození vyladěnými hlasivkami v úvodní písni Early Snow. A při poslechu skladby Cabin Fever (Ponorková nemoc) není od věci doporučit labilnějším posluchačům, aby si odstranili z dosahu ostré předměty, i když text odlehčují i hodně vtipné verše jako „některý noci můžou být zasraně dlouhý / jako ta Sinatrova písnička o hodině mezi psem a vlkem“. Přesto, nebo právě proto jde o velmi úlevný až léčebný poslech. Pojmenované a popsané bestie se přece zdají méně nebezpečné než ty záhadné, číhající ve tmě podvědomí. A „v bludech je určitá vznešenost / jedy mají svůj šarm,“ jak se praví v titulní kompozici.

Hudebně se Eckman drží osvědčené temné strany americany, se svojí osvědčenou lublaňskou rytmikou a hostujícími brilantními instrumentalisty. Excelují tu mj. Chuck Johnson, virtuóz ze Severní Karolíny, který by svojí steel kytarou rozbrečel i Apalačské hory, nebo belgická smyčcová čarodějka Catherine Graindorge (Hugo Race, John Parish). A nakonec se dozvíme i to, kde se v evangeliu podle Chrise schoval Duch. „Tam, kde sídlí rozpory / v polopravdách a ve lži“.

 

Přidat komentář