CHRISTOPH ERB / MICHAEL VATCHER: Yellow Live

Švýcarský tenor a soprán saxofonista (jindy i basklarinetista) Christoph Erb (1973) si na své sérii Veto-Exchange rozhodně nedává veto: střídá své spoluhráče – tentokrát je jím kreativní americký hráč na bicí Michael Vatcher (1954, viz spolupráci se Zornem, Mintonem, Honsingerem atd.), aby ze sebe i z nich dosáhl maxima erudice i výbojnosti. Na CD Yellow Live, nahraném ve Žlutém domě v Luzernu 16. dubna 2016, tomu ve čtyřech vypjatých epizodách není jinak. Zpočátku se sice oba rozkomíhávají, rozfičují a rozcimprovávají, ale záhy se vyhrotí do hamižného vyřicování a rozzuřování, výbojně nábojného promlacování a zásekování, které jim až na občasné proklesky vydrží do závěru. Jestli Carotin je vyšátráván spíše do cirkulovaného mámení, Xanthophyll je od prvního tónu výkvilně vyhrkávaný a promlatně rozdmýchávaný, plný vyhrocované roztopášnosti, kdy bicí proválcovávají vytřísňované saxy a domlacují jejich extravagance, nepřekotně, leč otevřhubově vyšíbrovávané i k posledu vrčivě dovzdalované. Vrtošivě vyšátráván je i Lutein, plný přehánivého vyjektávání a rozpěněného rozezpívání nad prokluzným hromobitím. A je to i rozpýřený Zeaxanthin, výbušně vydolovávaný, náskočně i záskočně roztoulcovávaný až do bodu varu, aby mohl být zatutláván i zase vytutláván do durdivé náběžnosti. Každá z těchto improvizací probíhá sice s obdobně neutuchající rozhicovaností, nicméně jsou i zřetelně obměnlivé, tu vsadí více na vytroškovanou zánornost, tu na teteřivější čečetkování, jindy na uminutější proválcovávání anebo nátřasné rozšpikovávání. Ti dva šmírují jeden druhého, vyřizují si v naprosté souladnosti své účty. A když dojde na mlácení, týká se plné slámy, neboť nic tu nemizí do prázdna a živá odezva je toho dokladem. Dokud celek neodezní do nirvánového propadliště.

 

Nikoli, Christoph Erb nás nezklame, vždy nás udrží v napjaté pozornosti. A ví také, kdo by mu kdy měl stát po boku.

 

Veto-Exchange, 2018, 41:34

Přidat komentář