CHUCK JOHNSON: The Cinder Grove

Glitterbeat, 2021, 42:28

Svět se v roce 2020 zastavil. Nebo alespoň řádně zpomalil. A možná díky tomu náhle objevil hned několik tvůrců, kteří v současné době trpělivě obdělávají políčko ambientního country. Jedním z nich je jistě Bob Holmes, který souběžně vede žánrové kapely SUSS a numün. První z nich je rytmicky bohatá, ale jinak žánrově čistokrevná čtveřice, druhé trio pak do zamyšleného ambientního country přimíchává silné psychedelické ingredience. Dalším významným představitelem žánru je stavitel nástrojů a experimentátor pedal steel kytary Chas Smith, který statický a tvrdý svět americké pouště přibližuje více industriálně experimentálním způsobem.

Není divu, že se v současné době stal vyhledávaným tvůrcem hudebních doprovodů řady filmů. Nejnovějším albem na tomto poli ale disponuje Chuck Johnson, nenápadný strunný universál, který nejnovější desku primárně věnoval právě pedal steel kytaře. Už z prvních tónů úvodní skladby Raz-de-Maree je jasné, že následujících více než čtyřicet minut bude o silné atmosféře táhlých tónů. Ať už samotného „stolku se strunami“ s elektronikou, tu doplněného o hostující klavír (v Constellation) či smyčcové nástroje (v Red Branch Bell). Oklahomský rodák bydlí v prostorách bývalého skladu, kde posléze byl i salón s tančírnou. Rozsáhlé prostory, ve kterých nechal tóny skladeb znít, pak pro jistotu ještě silně zefektoval, aby umocnil náboj jednotlivých skladeb.

Svůj rukopis, ve kterém se vystříhal jakýchkoliv snah o exhibici, tak zaparkoval někde mezi zmraženým minimalismem Philipa Glasse v legendárních Koyaanisqatsi, ambientem Briana Ena v Music for Films a běžnou country kapelou se signifikantní pedal steel kytarou ve svém středu. Pět dlouhých skladeb alba The Cinder Grove je nejen ódou na americký venkov, ale také ekologickou výzvou, kdy každá skladba je bezeslovnou obhajobou šetrného přístupu k přírodě amerického vnitrozemí.

 

Přidat komentář