Jsou tací, kteří se ze sklepa snaží všemi silami vydrápat na slunce. Jiným se v něm naopak líbí a užívají si ho. Těch, kteří schodům nahoru i dolů nepřikládají zvláštní význam, není mnoho. 
Nevím proč, ale hned při prvních tónech mi u nich navíc naskakují na mysl hory. Žádný sníh, Krušné hory, například. Nehostinný sever, sychravo, kleč v mlze. Jenže čtveřice Climatizado je z Plzně. Pivní pohoda a Švejkovo „To chce klid“ se ale tentokrát nekoná. Jsou sugestivní, temní, hypnoticky uhrančiví. Na domácí scéně se k nim vlastně jen těžko hledají příměry.
Často se v souvislosti s nimi můžete setkat s titulem Cyber Cowboys, a právě ve spojení těch dvou slov se dostáváme k podstatě věci. Tahle hudba jakoby si žila svým životem ve svém vlastním světě. Pekelná jízda, hrana propasti je na dohled, a k optimismu není důvod. Čas nehraje roli. Jména nepovažují jejich nositelé za důležitá, a na babrání se ve své vlastní minulosti je taky moc neužije.
Nicméně fungují už hezkou řádku let, začínali s noise a první koncerty si prý odbývali v bytech. Šťastným se ukázalo setkání s italskými kolegy With Love, s nimiž vyrazili i na turné po Itálii, a v roce 2003 dokonce zrealizovali i společné vinylové split LP. Koncertovali i v Německu a Francii, po domácích pódiích vyjížděli třeba s chebskými Esgmeq. V roce 2005 vyšlo opět vinylové, tentokrát samostatné EP, označené pouze jménem kapely. Ostatně ani jednotlivé 
skladby na něm nemají žádné názvy. Za zásadní zlom pak považují odchod původního bubeníka Davida. Tehdy relativně zvolnili, začalo být ve spojitosti s nimi zmiňováno jméno Nicka Cavea a následně se nasměrovali tam, kde jsou dnes – ke zběsilé diskotéce, na které hrají Doors i Birthday Party, barmani sotva stíhají otevírat nové a nové láhve, a kočičky s černě podmalovanýma očima si mlsně vyhlížejí majitele postele, ve které by se dala strávit následující noc. Industriální zběsilost, se kterou atakují ušní bubínky podtrhuje apokalyptickou vizi. Středověk ještě nezačal, pohanský rituál trvá. Retro kytary se mísí s elektronikou i analogovými klávesami jak od berlínských Australanů, a vše se slévá v nekompromisní smršti post-punkové dekadence. Rock’n’roll z jiné planety, který mnohé z kolegů, považovaných za drsné, odsuzuje do rolí pouhých statistů. Koncerty jsou souvislé, netrvají dlouho, kapela s publikem nekomunikuje a prý nikdy nepřidává. Navíc jim nedělá problém se postavit na společné pódium na jedné straně s nejbrutálnějšími spolky, na druhé třeba s Nihilists. Na festivalech je potkáte jen sporadicky.
Aktuálně se na nové značce Arty Maniac (propojené s galerií A.M. 180) objevila novinka Songs about God, Love And Bitches. Výživná půlhodina je tentokrát prezentována na CD, a v názvu zároveň najdete vše podstatné. Climatizado jsou tu stále neurvalí, ale zároveň i mnohem noblesnější. Do sedmi zářezů ve studiu Hostivař napěchovali to, na co jiní potřebují hodiny. A taky retro-rock, blues, noise, country i punk. Písničky pro divný týpky, co si v dětství rádi hráli s kapslíkovým koltem. Radostná budoucnost se ale ani tady nerýsuje. Ostatně přesvědčte se sami – pokud tedy na to setkání máte.
Foto archiv
