COWBOY JUNKIES: All That Reckoning

Nenápadné stálice důstojného smutku přerušily pauzu ve vydání alb od doby, kdy čtvrtým dílem The Wilderness (2012) dokončily tematický projekt Nomad Series. Žádný z neměnné, většinově sourozenecké sestavy kanadských alt-country-folk-rockerů ovšem nelenil. Jak hořce poznamenal kytarista a hlavní autor Michael Timmins, kapela vzdorovala „masáži soustředit se na koncerty a singly, protože alba už málokoho zajímají.“ Naštěstí dodal: „Pro nás je ale těžké přemýšlet ve formátu singlů nebo čehokoliv, co lidé prohlašují za nový způsob šíření muziky. Když už máme něco točit, bude to z uměleckých a žádných jiných důvodů. A bude to album.“ Ukázalo se, že v mezičase nastřádal materiál na mistrovský kus. Inspirace? „Prázdná srdce, prázdná hnízda, ztracené životy a všechno to účtování (all that reckoning), bráno ze soukromého i politického hlediska,“ vysvětlil název alba. „Také trocha básní Williama Blakea a fakt, že všechno, co dříve člověk považoval za normální a slušné, se pokazilo.“

 

 

Čekáte-li obvyklý, málem úplný zákaz durových harmonií, teskně umíráčkové zvonění kytary, případně kvílení přiškrcených zpětných vazeb, a k tomu nekonečnou bolest v hlase zpěvačky Margo Timmins, nepletete se. Nic z toho ovšem nelze ironizovat. Cowboy Junkies nikdy neplatili za pozéry. Jejich písně byly vždy buď hluboké, nebo žádné. „Titulní All That Reckoning, Part 1, vyjadřuje nevyslovitelný děs z krize mezilidských vztahů, zatímco Part 2 je zubaté, psychedelické vykřičení hněvu,“ vysvětluje ještě jednou Michael.

 

Témata písní jsou přitom natolik obecná, že se s „vyzpíváváním se“ Cowboy Junkies lze lehce ztotožnit. Kapela se úmyslně vyhnula konkrétním politickým narážkám, protože ty se stanou po letech irelevantní. Chtěla, aby písně platily pořád. Pokud si uvědomíme, jak aktuálně pořád zní debut sestavený převážně z bluesových coverů Whites Off Eart Now!! (1986) i další tituly Junkies, nutno uznat, že nejde o megalomanské, nereálné přání.

 

Latent, 2018, 46:22

 

Přidat komentář