Album Ghosts patří k těm smutně neplánovaným. Trojice sourozenců Timminsových, zpěvačka Margo, kytarista Michael a bubeník Peter, se na něm vyrovnává se smrtí mámy. Informace o rodinné tragédii zastihla jejich kapelu během turné k desce All That Reckoning. A nejpřirozenějším, nejupřímnějším způsobem, jak se se ztrátou vyrovnat, bylo pro muzikanty psát písně. Nové skladby měly původně vyjít jako součást druhého, vinylového vydání předchozího titulu, už původně zamýšleného jako dvojalbum. Provázanost písňového pásma Ghosts s deskou All That Reckoning tu demonstruje i zopakování písně The Possessed. Ale kvůli pandemii se plánovaná 2LP reedice opožďuje. Proto se kapela rozhodla pustit sebe-terapeutickou (a pochopitelně sdílení pocitů nabízející) nahrávku do světa hned, v podobě downloadu.
Cowboy Junkies nikdy nebyli zrovna veselá parta, ale tahle deska zní jako rekviem za svět. I s tou trochou naděje, kterou sdílejí ne-ateisté, ale milosrdné lži nečekejme. To spíš hněv, strach, lítost a obavy ze ztráty víry. Bezbřehý smutek z faktu pomíjivosti čiší z Grace Descends nebo Breathing, zlobná obžaloba nespravedlivého světa zazní v (You Don’t Get To) Do It Again. Tísnivou atmosféru ještě zdůrazňují „zásvětně“ působící elektronické ruchy, propojující první čtyři skladby a dělající z nich jakousi duchařskou novelu v písních. Ale i ta troška tušené naděje je zásadní. Závěrečná óda nazvaná prostě Ornette Coleman nejen vysekává poklonu alt-country-rockových muzikantů inspirativnímu jazzmanovi, ale vyjadřuje i víru v nesmrtelnost umění, v nadčasovou sílu vzpomínek. „Hudba Ornetta Colemana mě donutila přemýšlet, co udělám se životem,“ vyznala se Margo ze svých náctiletých hudebních lásek a vysvětlila tak onu možná nečekanou dedikaci.
Jakkoliv nešťastná byla inspirace, katarzní nahrávka Ghosts patří k nejsilnějším titulům kanadské čtveřice. A tím myslím i dnes už klasickou desku The Trinity Session.