CREEP SHOW: Mr Dynamite

Je pravdou, že už před nějakou dobou se nechal John Grant slyšet, že by rád více pronikl do elektronického hájemství. Málokdo tušil, že výsledkem bude nová skupina, ve které se kromě něho objeví analogově elektronické trio Wrangler. I to má zajímavé složení. Tvoří ho totiž Stephen Mallinder, matador z Cabaret Voltaire, Phil Winter z těžko uchopitelných indie Tunng, a analogový všudybyl Ben Edwards alias Benge, který nedávno pomohl vzkřísit kariéru jiné elektronické legendě – Johnu Foxxovi, prvnímu zpěváku novoromantických Ultravox. Společně jako Creep Show předkládají dlouhohrající prvotinu, která reflektuje zásadní prvky všech členů kvarteta. „Creep Show je hydra,“ přiznává v promo materiálech Stephen Mallinder. „Je to šelma s několika hlavami a hlasy, takže nikdy není zcela jisté, kdo co říká a dělá.“. Schizofrenie? Zmatení jazyků? Ne tak docela. Celá čtveřice má totiž potřebu vyjít ostatním členům naproti. Takže vedle klasických Johnových soulových vokálů zde najdeme i nečekané rapové hrátky či manipulace s vokodérem. Wrangler, kteří jsou jinak známi svou komplexní, ale minimalistickou tvorbou, oproti svým zvyklostem hned v několika skladbách absorbují více než silnou dávku popu s až gospelovým nádechem. Naprosto rozumím rozčarování části Grantových fanoušků, kteří by ho nejradši viděli sebemrskačsky pokračovat v duchu prvních dvou sólových desek à la Father John Místy. Jenže už poslední sólovka Granta s výraznými prvky funku, diska a estetiky přelomu 70. a 80. let jasně naznačila, že tudy Grantovy kroky do budoucna nemíří. Vedle popových chvil ale Creep Show nabízí i celou řadu experimentálnějších kousků, které mohou být brány jako souhrn vlivů Kraftwerk, Pet Shop Boys a Yellow Magic Orchestra. Z nahrávky sálá nadhled, často až jamový feeling, žánrová neukotvenost i absence retro nostalgie, tak typická pro řadu analogově elektronických muzikantů současnosti. Jediné, co jinak povedené kolaboraci chybí je silnější singlová nahrávka, která by dokázala na výjimečnou spolupráci více upozornit.

Bella Union/PIAS, 2018, 38:05

 

Přidat komentář