CROWHURST AND GAVIN BRYARS: Incoherent American Narrative

Prophecy Productions, 2020, 48:45

Jsou setkání, včetně těch hudebních, která by člověka asi nikdy nenapadla. Jedním z nich je spojení Angličana Gavina Bryarse, výrazné persóny současné klasiky a avantgardy, a Crowhurst, původně noisového jednočlenného projektu Američana Jaye Gambita, který se postupně přetransformoval do postmetalové smečky.svými nápady na četných nosičích pomohli například Jack Shirley (Deafheaven, Oathbreaker), Machines With Magnets (The Body, Daughters), Kurt Ballou (Converge, Full Of Hell), Tony Wakeford (Sol Invictus, Death In June), Ethan Lee McCarthy (Primitive Man) nebo Tara Vanflower (Lycia, Type O Negative). Není divu, že projekt zakotvil u Prophecy Productions, který má na podobné, temně kytarové spolky slabost. S deskou Incoherent American Narrative se ale vracíme obloukem spíše do noiseové minulosti Crowhurst. Jako základní materiál máme k dispozici vydané, ale i nikdy dříve nepublikované Bryarsovy nahrávky.

 

Minimalistické, využívající nepřeberné variace akustických nástrojů. Gambit s nimi obsadil hotel z 18. století ve francouzských Pyrenejích a začal původní materiál obrábět a postupně k němu přidávat vlastní nápady. Výsledkem je hluková nahrávka o třech chodech, která má stejně blízko k hlukové avantgardě, dark ambientu, tak drone metalu.

Není divu, že v recenzích rezonují přirovnání k Sunn O))) nebo ambientním soundtrackům členů Nine Inch Nails. Sám cítím největší příbuznost s dvacet let starou vlnou amerických hlukových umělců typu Voice Of Eye nebo Life Garden. Ti ve své hudbě využívali strunné nástroje (většinou home made původu), terénní nahrávky a decentní elektroniku, aby tak vyjádřili svou každodenní sounáležitost s polopouštěmi, ve kterých žili. Crowhurst geograficky zřejmě podobné cíle nemá (i když v názvu desky taky ukazuje na svou domovinu), přesto jistou fatálnost postindustriální krajiny spolu s přírodními živly dokáže ve svých kompozicích nabudit znamenitě.

 

Přidat komentář