Crystal Beth: Push Thru

Klarinetistka, pěvkyně, skladatelka, divoženka ze Seattlu, občanským jménem Beth Fleenor, mi v mnohém připomíná jednu z nejúžasnějších a nejnekompromisnějších ženských person moderní avantgardy Lindsay Cooper. Samozřejmě s posunem doby. Od roku 2010 toho tahle zdánlivě nenápadná holka stihla sakramentsky hodně. Sice „jen“ jako nájemná instrumentalistka, ovšem výčet jejích zaměstnavatelů/obdivovatelů na nahrávkách či koncertních turné vyleze ve všemožném stylovém rozptylu snadno přes padesát – mj. od ulítlé složitosti Degenerate Art Ensemble přes chytrý pop Mirah, čistě dechový jazzband Jessiky Lurie, Davida Byrnea, Malcolma Goldsteina, Jima Knappa, Terryho Rileyho po Treye Gunna, který Beth (konečně někdo!) poskytl svou 7DMedia k realizaci jejího prvního a osobního regulérního alba. Předtím totiž nahrála se spřízněnými muzikanty pod hlavičkou Crystal Beth & The Boom Boom Band sice výtečná, ale přeci jen krátká domácká EPs Yugen 14 (2014–2019). Na všech je cítit skladatelský přetlak, výbuch, ale i pankáčsky nezkrocený drajv a přízrak čehosi ještě nevypuštěného.

 

Na Yugen 4 se ve špinavě hutné progpunkové verzi objeví osmiminutová Push Thru. Tady je o dvě minuty kratší. O to natlakovanější, stupňovitě pumpující, vrstvená, mantricky stavěná v cyklickém tsunamoidním noření a vynořování nástrojů, hlasu, hlasů, táhlých, přívalových až do skrumáže šíleného běsu. A uvolnění. Bethin zpěv-hlas je unikum. Zvlněný od harmonického přes hardcore extatický křik do kataraktického vyústění. Je to fyzické, je to celým tělem! Odehraje hlavní melodický klarinetový fragment, pak tušené slyšno jejího polknutí, nádech, vpojení se z dechu ihned do zpěvu, ať už ve druhé Our Piece, ale totálně ve třetí Shrill, kde si ve vlnách, ve stopách, sama vypráví a odpovídá. Dolphy je pak neuvěřitelná záležitost – klarinet a basklarinet velmi jemně, s pauzami ptají se a odpovídají si, Bethin hlas, nádherný zpěv, to zpozorníte, Kate Bush by vysekla poklonu.

 

7D Media, 2019, 40:59

 

 

 

Přidat komentář