Čtyři Číňani nebo samotní Beatles?

Legendární sanfranciští The Residents vystoupí 9. února 2019 v pražském Paláci Akropolis. Podzemní konceptuální soubor se hned z několika důvodů zapsal do dějin rockové hudby. Nabídl osobitý zvuk využívající temné zastřené elektroniky, který byl v polovině sedmdesátých let naprosto ojedinělý, což mu získalo posluchače hledající odlišnou hudbu, než nabízel nejen rockový mainstream, ale i okrajovější proudy. Ve skladbách s častými střihy po vzoru surrealistů a dadaistů spojovali nespojitelné: klavírní pasáže jak z vážné skladby se zvukem nástrojů pro děti.

 

The Residents jako jedni z prvních přišli s ideou dekompozice známých témat a jejich převádění do úplně jiného elektronického podivně zmutovaného a až odlidštěného pojetí, což ukázalo už v roce 1976 album The Third Reichʼn Roll. Tento přístup dále rozvinuli na sérii desek věnovaných předělávkám skladeb předních amerických hudebníků, jako byli George Gershwin, John Philip Sousa, Hank Williams, James Brown nebo Elvis Presley. Koncept, který uplatňovali také Devodále rozvíjeli Laibach, dovedli k dokonalosti. Už proto, že ani jejich vlastní písně nikdy neměly definitivní podobu a neustále je přepracovávali.

To ale nebylo všechno. The Residents se snažili porušovat zavedené úzy. Vydali album Not Avialable (1978), které původně skutečně nebylo určené na prodej. Upozornili také na propojení popkultury s reklamou, když natočili Commercial Album (1980) se čtyřiceti minutovými písněmi, jimiž doložili, že popová píseň je jen třikrát zopakovaná reklamní znělka. Poukázali také na totalitní prvky v popkultuře, která diktuje masám vkus. Tyto vazby ukázali už na albu The Third Reichʼn Roll. Jimi nastíněný koncept pak rozvíjeli Laibach.

Skupina stála také u kolébky videoklipu, protože je velmi zajímala multimédia. Jednotlivé programy se objevovaly nejen v podobě alba, ale třeba také jako komiks, CD-ROM nebo divadelní představení, což byl případ Freak Show uvedeného na scéně Divadla Archa.

Největší pozornost ale upoutali důsledným utajováním identity svých členů. Vycházeli z přístupu části skupin z počátku šedesátých let, kdy byla důležitější kapela než její členové, což ale záhy zlikvidoval kult hvězd, který tímto The Residents popírali. Ve svém přístupu však byli mnohem důslednější, masky nebyly jen image. Využili je, aby se mohli vyjadřovat svobodněji a nehrozilo jim zaškatulkování. Přes veškeré snahy se jejich identitu nedařilo odhalit, což v osmdesátých letech vedlo k šíleným spekulacím, jimž vévodí hypotézy, že jde o čtyři Číňany nebo o samotné The Beatles.

 

V pozdějších letech se dospělo k závěru, že hlavními postavami jsou Hardy Fox a Homer Flynn, kteří také byli v sanfranciském studiu The Residents, jež jsem navštívil v roce 1992 s Už jsme doma a Laurie Amat. Oba se také podíleli na přípravě pražské inscenace Freak Show. Spekulace potvrdil loni Hardy, když zveřejnil na svém webu, že byl nejen členem The Residents, ale také spoluautorem některých klíčových alb. Mluvčím skupiny, který současně stojí v čele vydavatelství The Cryptic Corporation, je Homer Flynn, s nímž jsem mluvil. Některé odpovědi naznačovaly, že jeho role je významnější, ale po většinu doby hovořil jako šéf vydavatelství, takže otázka identity zůstává otevřena. Vzhledem k množství nahrávek a dalších děl se nezdá, že by vše vytvořili dva lidé. Podobná pátrání však nechávala skupinu klidnou. Hardy Fox v rozhovoru v roce 2017 uvedl: „Bez ohledu na to, jak je to těžké pro lidi přijmout, The Residents jsou koncept a ne skupina. Koncepty mohou nabývat různých forem, dokonce i takových, které navenek vypadají jako kapela. Hrát na turné vyžaduje iluzi kapely. V podstatě organizační tým shromažďuje prostředky, aby koncept fungovat. I když to zní suše, právě to dělají producenti. The Residents pak představují produkci.“

 

Následující rozhovor se konal jen několik dní před smrtí Hardyho Foxe, který podlehl 30. října rakovině mozku. Bylo mu 73 let, a že brzo zemře, si uvědomoval. Na své stránce měl od loňského léta uvedeno, že žil v letech 1945 až 2018 a text: „Onemocněl jsem, takže brzo odejdu z tohoto světa, ale to je všechno v pořádku. Mám něco na mozku, co mi přinese brzký konec. Je to asi naposled, kdy mě vidíte.“

Kapela k jeho skonu uvedla. „The Cryptic Corporation s velkou lítostí oznamuje skon svého dlouholetého spolupracovníka Hardyho Foxe. Když byl v letech 1982 až 2016 prezidentem korporace, těžila z Hardyho instinktu pro vedení a udání směru, ale jeho skutečná hodnota tkvěla v jeho dlouholetém spojení s The Residents. Vliv Foxe na The Residents jako producenta, zvukaře a člověka, který se podílel na mnohém z jejího materiálu, je zřetelná. Přestože neměl žádnou školu, jeho muzikálnost byla unikátní, rafinovaná a plodná. Byl požehnán vitálním smyslem pro estetiku, ostrým sluchem a ohromnou láskou k absurditě. Hardyho usmívající se tvář byla neustálým zdrojem radosti pro lidi okolo něj. Bude chybět.“

Zůstal po něm manžel Steven Kloman.

 

 

 

Jak důležitá je pro The Residents anonymita poté, co Hardy Fox uvedl, že je autorem části skladeb?

Na tom, že se nezveřejnila jejich jména, je skutečně důležitých několik věcí. Jednou z nich je otázka soukromí, The Residents si jej vždy užívali. Ale to, že se nezveřejnila jména, jim především zajišťuje, že vše, co udělali, je spojeno s The Residents a ne třeba s někým, kdo hrál na nějaký nástroj nebo s nimi vystupoval. To pro ně bylo vždycky důležité a pořád tomu tak je.

 

Na druhou stranu však Hardy Fox na své webové stránce zveřejnil názvy alb, na kterých se jako člen The Residents podílel.

Co se týká Hardyho, tak Hardy odešel do důchodu před dvěma lety a upřímně řečeno, od té doby jsem s ním nebyl moc v kontaktu. Občas se vidíme, ale ne moc často. A když vidím, co dal na svou stránku, tak to chápu tak, že se označil za spoluautora některých písní. I kdyby chtěl více než jen to, tak bych se o to nestaral, protože Hardy především hodně pracoval s The Residents ve studiu. Byl to typický studiový typ, sice se také podílel na skládání některého materiálu, ale hlavně pracoval jako zvukař a na většině nahrávek The Residents byl také jejich koproducentem. To byla jeho hlavní role.

Co vím, měli The Residents hodně spolupracovníků, nahrávali třeba s Laurií Amat i se Snakefingerem.

Pokud je tu jedna idea nebo koncept, který nahlížejí The Residents z různých stran, tak je to spolupráce. Oni sami považují The Residents za pokračující spolupráci a velmi je baví přivádět k tomu další lidi.

 

Není v tom ale nebezpečí ztráty anonymity?

Je zajímavé, jak to funguje. The Residents nakreslili okolo sebe kruh. Když vtáhli do spolupráce další lidi, tak i oni cítili, že jsou uvnitř tohoto kruhu. Měli pocit, že prozradit, kdo jsou jejich členové, by bylo svým způsobem zradou důvěry, kterou jim The Residents dali. Ve skutečnosti však nezáleží na tom, kdo jsou The Residents. Kdyby to bylo zveřejněno, tak by lidi mohli říci „aha“ a potřást rameny. Není to důležité a je to zajímavé jenom proto, že to lidé nevědí. Kdyby to věděli, nebylo by to vůbec zajímavé.

Anonymita navíc dává možnost plně využít masek, protože pod maskou je mnohem více možností se šířeji vyjádřit.

Rozhodně, v mnoha ohledech je to velmi osvobozující.

Používají stále klasické masky s očními bulvami?

Ne, už je nepoužívají, i když se staly symbolem nebo poznávacím znamením skupiny. Někdy si je berou při speciálních příležitostech, když se někde objeví. Jedním z důvodů je, že v nich nemůžete vystupovat. Je v nich velmi těžké něco slyšet, což je důležité, když hrajete hudbu, ale taky vidíte jen malou dírkou vepředu. Obtížné je i dýchání. Jsou okouzlující, ale nejsou moc praktické.

 

Co bude na programu nadcházejícího koncertu v Praze?

The Residents jsou na turné In Between Dreams, kde hrají písně ze svého repertoáru, které mají něco společného se sny, ať už přímo pojednávají o postavách, které mají sny, nebo se jen nějak ke snům vztahují. Taky je tam několik krátkých videí, která jsou promítána mezi písněmi. Postavy v nich pronášejí krátké monology o svých snech. Třeba Richard Nixon sní o tom, že by se stal bluesovým zpěvákem.

Jaké to je vracet se ještě jednou ke starým písním?

Víte, katalog The Residents je tak velký, že mají tolik písní, ze kterých si mohou vybírat, že si jejich přepracovávání nesmírně užívají.

 

Přemýšlí kapela o tom, zda jsou její písně stále platné, když některé vznikly už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let?

Publikum musí rozhodnout, zda jsou platné, nebo ne, ale přepokládám, že by The Residents rádi považovali svůj materiál za nadčasový. Nevytvářeli materiál, který by byl spjat s určitým obdobím. Snažím se vzpomenout si na případ nějaké takové skladby, ale skutečně nemohu. Myslím, že se tím nezabývali.

Je pravda, že se nyní více soustředíte na hudbu a interpretaci písní než na velká multimediální show?

The Residents mají stále zájem o multimédia a o divadlo, o různé způsoby, jak vyjádřit svou estetiku, ale realita je taková, že je třeba nabízet to, o co je zájem. Aktuálně pracují na produkci God In Three Persons, na divadelní podobě jejich stejnojmenného alba z roku 1988. Jestli to půjde dobře, bude mít premiéru za rok. Taky pracují na filmu, ale filmy stojí hodně peněz, které vydavatelství The Cryptic Corporation nemůže zaplatit samo, takže se snažíme získat peníze odjinud. To, že jejich koncerty nejsou tak extravagantní, jak by měly být, má hodně do činění s tím, jak se změnil hudební byznys. The Residents měli většinu peněz z prodeje nosičů, z desek, cédeček a DVD, ale tento trh z větší části zmizel, takže nyní musejí vydělat více peněz na turné jako všichni. Jejich koncerty proto nejsou tak extravagantní, jak by měly být, což je špatné. Na druhou stranu se věci mění a ty se musíš změnám přizpůsobit.

 

Co The Residents tak láká na tématu Boha, že se k němu opakovaně vracejí?

Bůh je velmi proměnlivý koncept, a zejména pro The Residents je Bůh velmi proměnlivý. Název Bůh ve třech osobách pochází z protestantského hymnu, který někteří členové The Residents zpívali v kostele, když byli mladí. Spojení „Bůh ve třech osobách“ se vztahuje ke svaté trojici, k otci, synovi a svatému duchu, ale u The Residents na God In Three Persons jimi jsou siamská dvojčata, která mají zázračnou léčivou sílu, a jejich manažer. V nápadu spojit siamská dvojčata s manažerem s ideou otce, syna a ducha svatého je, myslím, hodně humoru a ironie. The Residents nejsou moc věřící a jistě si uvědomují, jaký má Bůh vliv na mnoho lidí jako kulturní fenomén. Přesto v mnoha ohledech používají Boha spíše jako referenční bod, než jak se běžně nazírá a interpretuje.

 

 

Vzhledem k tématu mě trochu překvapuje, že The Residents vydali tuto desku i v instrumentální podobě.

Domnívali se, že hudba sama o sobě je docela půvabná, takže je napadlo, proč neudělat instrumentální verzi.

Jak The Residents vzpomínají na Freak Show v pražském Divadle Archa?

To byla pro The Residents velmi uspokojující doba. Byl jsem v této show hodně zaangažovaný. Já i kapela jsme litovali jen toho, že představení nikdy necestovalo mimo Prahu. Moc by se jim líbilo, kdyby show putovala po Evropě a vrátili se s ní do Ameriky, ale to se bohužel nestalo.

Přidat komentář