Cyrille Oswald aneb Od moderního jazzu k avantgardě

Cyrille Oswald se narodil 24. dubna 1969 v Haagu francouzskému otci a holandské matce, tudíž má dodnes dvojí občanství, ale pro změnu žije převážně v Čechách. Původně začal studovat fyziku, nicméně poměrně záhy zjistil, že to není jeho šálek čaje, a tak se vydal za svým kamarádem do Karibiku, kde začal pilně hrát na saxofon. To bylo v roce 1994. Poté se vrátil do své vlasti a svou dovednost si utvrdil studiem na haagské Královské konzervatoři, kterou 10_cyril_oswaldabsolvoval v roce 2001. V tom samém roce spoluzakládal mezinárodní uskupení Amalgam, v němž účinkovali také dánský pianista Morten Ginnerup, norský kontrabasista Thomas Andersen a bubeník Marc Gratama z Chicaga. Jejich bezejmenné album obsahuje svižný moderní jazz a cit pro melodii a končí optimistickou skladbou Still Alive. Jenže jejich cesty se nakonec rozešly a zahrají si spolu spíš příležitostně. Dalším Cyrillovým projektem, který vznikl o dva roky později, byla formace Kazoo, jejímž protagonistou byl především dánský kytarista Mikkel Petersen a ústřední dvojici zde sekundovali basista Claus Kaargaard a bubeník Mathieu Calleja. Stylově se od Amalgamu příliš neliší, jen je tu dominantní zvuk kytary, což dodává celkovému vyznění o trochu rockovější odpich. Oswald na opět bezejmenné album Kazoo přispěl dvěma skladbami Eindelijk a 11 – 11, které později vypiloval na svém sólovém albu Nerve z roku 2007. Tam mu vypomáhají bubeník Erik Kooger, kontrabasista Stefan Lievestro a pianista Jeroen Van Vliet. Nerve má poněkud lyričtější charakter a otvírá ho skladba Jolopito, ovlivněná vene zuelskými a kolumbijskými rytmy. Skladba Five Wives je zase věnována věhlasnému nigerijskému hudebníkovi Felovi Kutimu, respektive pěti z jeho sedmadvaceti žen. Pouze jedné jediné Cyrillově ženě je zase dedikována skladba Čížovka, která byla napsána na českém venkově. Svou choť Oswald potkal v jazzovém klubu v Haagu, kam přijela za svou maminkou, mezinárodní soudkyní. Se svými třemi dětmi žijí v posledních letech převážně v Praze, kde se Cyrille poměrně rychle asimiloval a našel si české spoluhráče. Jedním z nich je kytarista Petr Zelenka, s nímž tvoří duo Wizards Of Oz, které produkuje magické hudební výlety, někdy v dobrém slova smyslu líbivé, jindy zase uhrančivě skřípe. Petra Zelenku přizval Cyrille i do projektu Gongs and Monks, realizovaném v pražském klubu Séparée, na němž se podílel také velšský perkusista Steve Hubback (viz rozhovor v UNI 5/10). To jsou svérázné interpretace skladeb legendárního pianisty Thelonia Monka, což je docela vydařená taškařice, neboť ty jsou postaveny především na pia ně. Cyrille zde kromě saxofonu využívá hojně i šakuhači a didgeridoo. Právě tento nástroj skvěle fungoval i na improvizovaném koncertu s v Praze usazeným Indem – perkusistou Ganeshem Anandanem a slovenským pianistou Pavolem Rinowskim, s nímž připravuje Owald v současnosti další projekt. Domovskou scénou je pro Cyrilla Jazz Dock, kde ho můžete občas slyšet i s jeho pražským kvartetem, v němž působí kytarista David Dorůžka, bubeník Daniel Šoltis a kontrabasista Tomáš Liška. Jejich společné album The Wrong Present, které vyšlo u českého labelu Animal Music, představuje průnik moderního jazzu s bigbítem, což platí zejména o úderné počáteční skladbě Skin Soup či vskutku hřmotném Stargazer. S Liškou, bubeníkem Tomášem Hobzekem a americkým pianistou Danem Tepferem dokončil Cyrille nedávno také nové CD.
Občas se Cyrille vrací do své domoviny, kde hraje mimo jiné s Rotterdam Jazz Orchestra, dirigovaným skladatelem Johanem Plombem, či s kubánskou hudbou ovlivněným Cubop City Big Bandem. Zvláštní kapitolu pak představuje soubor Osmosis, který kombinuje improvizace s filmovou projekcí. Na klávesové nástroje zde hraje Wiboud Burkens, za bicími sedí Erik Kooger a na basu vše tvrdí Rodrigo Reijers. V prosinci 2009 se představili také v Divadle Archa, kde základ představení tvořila poněkud dadaistická mozaika ze starých i nových českých a slovenských filmů, mj. například Extáze. Hudebníci seděli za plátnem a aktuální obraz pozorovali na monitorech. V budoucnu se chystá nový program s jinými obrázky.

Diskografie:
Amalgam
(Goy Records 2001)
Kazoo
(Goy Records 2003)
Nerve
(Goy Records 2007)
Rotterdam Jazz Orchestra: Suite To A T (Op Hetlijf Geshreven 2009)
The Wrong Present
(Animal Music 2010)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *