Czech! Till Now You Were Alone (1985)

Nezávislý český rock před listopadem 1989 na deskách v zahraničí moc nevycházel. Existovala samozřejmě vydavatelství zakládaná exulanty: Boží Mlýn (zaměřený na  underground) a Šafrán 78 (především folk). Západní firmy však zájem o zakazovanou hudbu z Československa prakticky neprojevovaly. Ne že by vůbec nebyly nějaké plány, ale končily maximálně zařazením několika málo písniček na samplery (třeba Recommended Records Quarterly, kde byly nahrávky Bittové & Fajta a MCH Bandu). Bittová s Fajtem nahráli v červnu 1987 album Svatba pro firmu Review Records – paradoxně měsíc poté, co téměř stejný repertoár lépe zaznamenali pro domácí Panton. Jedinou reprezentativní gramofonovou deskou s českým neoficiálním rockem ze 70. a 80. let tedy je kompilace devatenácti kapel Czech! Till Now You Were Alone.
Mikoláš Chadima (Extempore, MCH Band): „Začátkem roku 1983 se na mě obrátil jakýsi Rodolfo Protti, Ital z Pordenone, kterého na mě nasměroval Petr Cibulka. Rodolfo mi psal, že mimo své povolání provozuje jako hobby hudební indie firmu jménem Old Europa Cafe. Dostal od Petra nějakou naši nahrávku, líbila se mu a rád by Extempore na své značce vydal. Sice jen na kazetě, ale i tak sláva! Po neúspěchu s vydáním LP Velkoměsto u Rough Trade se zdálo, že už k ničemu takovému nedojde. Samozřejmě mě to potěšilo a souhlas jsem mu dal. Domluvili jsme se, na jakých nosičích mu budu nahrávky posílat, a dal jsem se do práce. Začal jsem na chromky (kvalitní CrO2 kazety typu II) nahrávat Extempore, Kilhets i MCH Band a posílat je do Pordenone. Rodolfo byl nadšenej. Přišlo mně proto škoda zůstat jen u mých kapel a začal jsem mu posílat i další tituly z právě se rodícího katalogu Fist Records i produkce spřátelených kapel. Po pěti zásilkách mi ten kluk italská oznámil, že svět musí poznat skvělé a dosud utajené kapely československé nezávislé scény. Proto se rozhodl vydat co nejdříve i výběr. Tlumočil jsem tedy jeho nabídku a prosbu o souhlas s vydáním kolegům. Pár jedinců se zaleklo, že by z toho mohli mít průser, a účast na projektu odmítli, ale drtivá většina oslovených souhlas dala. Sláva podruhé! Začal jsem Rudimu posílat jeden balíček s nahranými kazetami za druhým. V každém ale bylo jen po dvou kusech kazet. To proto, aby v případě zabavení zásilky nebyla škoda velká. Ale zásilky docházely a Rudi byl nadšen čím dál tím víc! Po měsíci napsal, že jednotlivá alba vydá na kazetách, ale sampler musí vyjít na vinylu jako LP.
Michal Němec (Jablkoň): „Jsem si téměř jistý, že nás o svolení zařadit nahrávku nikdo nepožádal. Mohlo se to snad stát někde mezi řečí, ale nevím o tom. Když deska vyšla, bylo to pro nás velké překvapení. Ale vůbec nám nevadilo, že se nás nikdo neptal. Pocity jsme samozřejmě měli krásné, v té době to byla bomba a my se cítili jak hrdinové. Úžasné! Vlastně to byl a je jeden z vrcholů naší činnosti. A také důležitý impuls, kdy jsme si řekli, že se s Jablkoní dostaneme do světa. Nahrávku pořídil s téměř stoprocentní pravděpodobností náš budoucí kolega, zvukař Petr Werner. Určitě jsme o tom spolu mluvili, ale odkud ten záznam je, to nevím, zřejmě někde z Brna (Dělňák, Křenovka, Charbulka). Řekl bych, že Werner na té desce má nahrávek víc, on všelijaké ty androše hodně točil. Matně si vzpomínám, jak se rozčiloval, že nahrávky někomu dal (samozřejmě zadarmo) a on je pak dával dál, nebo dokonce prodával bez jeho vědomí. Jestli o téhle desce věděl dopředu, to si už nepamatuji.
Pavla Fediuková, později Slabá, dnes Jonssonová: „Plyn hrál 2. října 1983 na festivalu v Ostrově nad Ohří. Po koncertě nás na schodech potkal Chadima a říkal nadšeně: ,Dobrý, holky. Hele, mohly byste mi přinýst kazetu s tak asi pětačtyřiceti minutama… Nevadí, že nemáte tolik, tak nahrajte to, co máte. A mohly byste to přeložit do angličtiny? Prostě, mohlo by se to vydat v Itálii na desce… vono se jim to hrozně líbilo, to, co se jim dával… No tak zavolejte do Technickýho muzea, Chadima… Tak čau. A nezapomeňte.‘ A tak jsme to nahrály a odnesly Chadimovi. Za nějaký čas nám přinesl desku – první desku, na které jsme se objevily. Pochopitelně jsme jásaly a skákaly.
Petr Fiala (Slepé střevo): „Hráli jsme v brněnském V klubu před MCH Bandem, který nám taky půjčil svoji aparaturu. Chadima byl a je jeden z mála muzikantů, kterého hraní před lidma nepoznamenalo podivným pocitem nadřazenosti. MCH Band tehdy přijel na koncert dost na poslední chvíli a Mikoláš za mnou přišel a zeptal se, jestli by nám nevadilo, kdybychom hráli jako první, že jsou utahaný z auta. Bylo to pro mě asi jako by přišel Mick Jagger a zeptal se: ,Hej, kámo, mohli bysme se Stones hrát jako druzí?‘ Přes nervozitu způsobenou přítomností skutečných hvězd alternativního rocku jsme se před narvaným sálkem docela odvázali. Měli jsme úspěch a snad jsme i přidávali, to už nevím. Z našeho brněnského vystoupení v listopadu 1983 taky pochází nahrávka, která o rok později vyšla na desce. Je samozřejmě zvukově i hráčsky nedokonalá, ale ocitli jsme se na regulérní ,černé‘ desce, což bylo v té době něco neskutečného.
Zdeněk Konopásek (Dvouletá fáma): „Nevěděli jsme o tom, že se něco takového chystá. A tu desku jsem nikdy nedržel v ruce. Patřilo to asi k době, ale trochu nás tehdy štvalo, že nad šířením našich nahrávek nemáme kontrolu. Měl jsem tehdy kvůli tomu nepěknou hádku s Mikolášem Chadimou, protože jsme se doslechli o nějaké kazetě, kterou bez dohody s námi distribuovala Jazzová sekce. Lichotilo nám, samozřejmě, že o naši hudbu je zájem, ale tohle se nám nelíbilo.
Petr Randula (Třírychlostní Pepíček): „Když jsem se dozvěděl o tom, že deska Czech! Till Now You Were Alone vyšla, bylo to velké povzbuzení. Věděl jsem, že její příprava byla v rukou Mikoláše Chadimy, u nás se nic neutají. Deska byla určitě nejpovedenější propagací tohoto hudebního proudu v první polovině 80. let, řada lidí získala zásluhou této desky reálný pohled na scénu alternativních kapel. Kamarád, co už byl venku, mi někdy v roce 1986 dal vědět, že skladba Lepší ruka zdravá vyhrála hlasování posluchačů Radia Monte Carlo na Silvestra 1985 v kategorii alternativa. Nemám to ověřeno, ale stalo se to právě zásluhou této desky. Jinak to pronikání do zahraničních rádií bylo slabé, kromě Svobodné Evropy. Lepší ruka zdravá se stala nejoblíbenější skladbou z našeho repertoáru. Text od Hroba (Jirky Dvořáka) naprosto vyjadřoval naši realitu: ,Neměl jsem ten odznáček vyhodit / soud se mi nemusel přihodit / Neměl jsem to udělat veřejně / budou mě soudit tajně.‘ Vystoupení jsme zpestřovali odznakem Solidarnośći na klopě sak, což vyjadřovalo naše postoje, ale zároveň to byla další absurdita. Jako vše, co jsme dělali.
Pavel Richter (Marno Union): „Ta skladba Orly je úplně okrajová. Sešli jsme se ve třech u nás v Hloubětíně – já hrál na kytaru, Fidler na piano a Švec na tamburínu. Babička mé manželky tam měla piano. Nahráli jsme celý pásek improvizací, tohle bylo na úplný závěr. Vystřihli jsme to a zařadili jako takový úvod alba. Chadima mě pak požádal o nahrávky Marno Union, já jsem mu je dal. Nevím, který blbec na tu desku vybral právě Orly – mohli tam přece zařadit daleko lepší skladbu, třeba Randál po buši. Pak se taky mluvilo o tom, že kvůli vydání desky bude nějaký průser a podobně, ale nic se nedělo. Ohlasy jsem nezaznamenal žádné, pozitivní ani negativní.
Shrňme teď, které nahrávky se na desce objevily:
Máma Bubo – 20. století (na obalu uvedeno 20 stoleti). Nahrávka byla pořízena v říjnu 1983 na první domácí kazetu pražské novovlnné skupiny (Karel Babuljak, Vlastislav Matoušek, Jiří Charypar a Zdeněk Duroň).
The Extempore Band – Zabi ho! Píseň byla podle obalu natočena v roce 1981 v Ondřejově, vznikla jako součást pořadu Velkoměsto. Nejstarší zařazená nahrávka.
Dvouletá fáma (na obalu uvedeno Dvouletá famá) – To ona ona to. Z domácí studiovky, vytvořené v listopadu 1983.
Ještě jsme se nedohodli – Koně. Jedna z nejznámějších písní významných reprezentantů brněnské alternativy. Podle obalu desky je nahrávka z roku 1982. Text písně zní: „Já ty my vy oni / všichni jsme koni“. Překlad na obalu alba: „I, You, He, We, They / We all are horses! (horses means in Czech „Fools“).“
Odvážní bobříci – Drž hubu. Brněnská kapela, fungující od listopadu 1981 do září 1982. Na obalu není datum nahrávky uvedeno, ale bude z roku 1982.
Jablkoň – Chmury. Koncertní záznam z prosince 1983. Ne každá píseň Jablkoně by se na takto koncipované album hodila, ale Chmury sem zapadly skvěle a je to jistě jeden z vrcholů desky. V lednu 1988 skupina píseň natočila na své první album Devátá vlna, vracela se k ní na kompaktních discích Baba Aga a Symphonic Jablkoň.
Třírychlostní Pepíček – Lepší ruka zdravá. Natočeno na jaře 1982. Soubor hrál jen rok, ale touhle písní se do dějin brněnského alternativního rocku vepsal nesmazatelně.
Plkno (na obalu uvedeno Plnko) – Stomachaghes. Z roku 1982, o nahrávce Chadima nic bližšího neví. Plkno nebo plekno byl název pro stínací popravčí nástroj.
A 64 – Já nemám šajn. Punková kapela existovala od listopadu 1983 do listopadu 1984. Většinou hrála vlastní skladby, ale zrovna tahle je převzatá od skupiny Peter And The Test Tube Babies (Banned From The Pubs). Natočena byla snad v dubnu 1984, je to tedy skoro jistě nejnovější nahrávka z desky. Vyšla také na kazetě World Class Punk firmy ROIR (tam s chybným názvem Moment). Vysílala se pak v polském rozhlasu, takže v Polsku A 64 získali možná větší popularitu než doma.
Marno Union – Orly. Krátká domácí nahrávka z kazety Studio Marno, vznikla v létě 1982.
Druhá strana desky začíná písní Vlci skupiny Precedens (na obalu uvedeno Precedec). Je to nahrávka ze studiové kazety Co nám zbejvá (dokončené 23. března 1984) – tedy ještě sestava s Janem Saharou Hedlem, který šest týdnů poté ze skupiny odešel.
Zikkurat – Zkaženej zub. Datováno 1981, pravděpodobně nahráno 11. července 1981. Skupinu tvořili Jiří Křivka, Tomáš Havrda a Vilém Čok, hráli v letech 1978–1982 a měli poměrně pestrý repertoár, do něhož se vešly i dlouhé improvizované plochy. Tohle je ale krátká, přímočará punková skladba.
MCH Band – Kdo ví. Natočeno v listopadu 1983 v Olomouci, z pořadu Jsme zdrávi a daří se nám dobře. Jeden z vrcholů Chadimovy tvorby.
Plyn (na obalu uvedeno The Gaz) – Kilgore Trout. Na obalu datováno zima 1983–84. Dívčí skupina pak změnila název na Dybbuk, písničku později studiově natočila na album Ale čert to vem (1991). Kilgore Trout je postava z knížek Kurta Vonneguta, Jr.
Slepé střevo – Nápověda ležícímu. Z brněnského koncertu 25. listopadu 1983. Slepé střevo v té době hrálo pod krycím jménem Fíkus, pak se dál přejmenovávalo: třeba na Rytmus 85. Od roku 1987 vystupuje jako Mňága a Žďorp. Nápověda ležícímu je syrová skladba s dadaistickým textem, z repertoáru brzo vypadla.
Jasná páka – Hele hele. Datováno září 1982. Trochu infantilní písnička není v repertoáru skupiny zrovna z nejznámějších. Jasná páka na jaře 1983 patřila k obětem tažení proti „Nové“ vlně se starým obsahem.
Nukleus – Dokola dokolečka. Koncertní nahrávka z roku 1982. Brněnskou kapelu vedl v letech 1981–1985 Petr Werner, vystřídaly se v ní pozdější výrazné osobnosti jako Josef Ostřanský nebo Pavel Fajt.
Třetí vlna bavlna (na obalu uvedeno Vlna bavlna) – Vlasy. Záznam je ze září 1982, soubor se tři měsíce nato rozpadl a do širšího vědomí nepronikl. Petr Randula dnes vzpomíná: „Byla to brněnská kapela z okruhu lidí pivnice U Formana, což byla křižovatka setkávání řady proudů tehdejšího Brna. Vystupovala v rámci prvních Valných hromad a název zařazené skladby je vzhledem k jejich postojům výstižný: Jsem blázen, jsem blázen / vlasy mám až na zem.
Disharmonic Ballet – Isolation. Nahrávka, jasně inspirovaná třeba skupinou Throbbing Gristle, byla raným počinem průkopníka české industriální hudby Jaroslava Paláta. Datace 1982 je dost pochybná – první dvě kazety Disharmonic Balletu, Quarantaine a Clinics Death, byly natočeny v druhé polovině 1983 a na začátku roku 1984, koncertní premiéru měl Disharmonic Ballet v březnu 1984.
V archivu Jaroslava Jeronýma Neduhy se zachoval dopis od Rudiho Prottiho, datovaný 20. 11. ’84. Protti Neduhu česky oslovuje „Nazdar Je Je…“, dál dopis pokračuje v nedokonalé angličtině. „Takže tady je pásek se všemi písněmi, které dávám na desku… těch skupin je 19! Na každé straně desky je 25 minut hudby… jestli vše půjde dobře, deska může být hotová v lednu 85… největším problémem je teď najít dobrou distribuci… & aby tisk udělal desce dobrou propagaci! Teď právě dokončuji obal, jediná věc, kterou nemám, je překlad 1 písně od A 64 (punk), jestli myslíš, že bys ji mohl velmi brzy přeložit, abych to dostal ještě na začátku příštího týdne, udělej to, prosím!!! Velmi mě všechno zajímá, takže budu velmi rád, když dostanu nový český materiál… To je pro dnešek vše… Ahoj, Rudi.
Neduha o tom v knize Životaběh napsal: „Byl jsem také v Itálii za Rudim Prottim a jeho přáteli, do Pordenone a zpět, pěkně stopem, jel jsem jim pomoci s překlady textů pro LP Czech! Till Now You Were Alone. Bohužel na to nebohé LP nacpali té muziky až příliš, což se projevilo na kvalitě. Rudimu dal na mě v Praze kontakt Chadima, který mu také obstaral nahrávky. Strávil jsem s Rudim a jeho přáteli pár pěkných dní, večery v kavárničkách, trattoriích, nocoval jsem v úžasném srubu na kraji Pordenone. Problém byl ale s texty. Jak má člověk přeložit veršovánky typu Jsem pako, mám sako?“ (Nutno dodat, že takový text mezi písněmi nenajdeme, to si Neduha asi plete s Mládkovým „Ztratil jsem sako / to jsem ale pako / měl jsem tam úplně všecko“ – ovšem Banjo Band mezi vybranými kapelami opravdu nebyl.)
Překlad písně Já nemám šajn od A 64 nakonec na vnitřním obalu chybí, stejně tak text písně Vlasy (Třetí vlna bavlna). A vůbec to nevypadá, že by korektury obalu dělal nějaký Čech. Vedle chyb v názvech skupin i písní působí legračně „české“ označení obou stran desky na etiketách: Stara 1 a Stara 2. Ostatně ani angličtina v dokumentaci není perfektní: „All songs wos recorded between 1981 & ’84 in Č.S.S.R.“ Na obalu chybí datum vydání; pokud se o desce psalo, většinou byla datována 1984 – ale z Prottiho dopisu jasně vyplývá, že musela vyjít až 1985. Autor obalu v dokumentaci není uveden, pouze údaj „Front cover designed in Č.S.S.R.“
Mikoláš Chadima: „K mé lítosti do Československa moc elpíček neproniklo. Nejen díky provokativnímu obalu Luďka Neužila s karikaturou československého stranického vedení. Rodolfo sice nechal několik desítek kusů ve Vídni u Neduhy, se kterým se seznámil díky našemu dopisování. Ten je měl propasírovat skrz oponu, ale k tomu nedošlo. Proč? Nevím. Jisté je jen jedno, že ve Vídni měly elpíčka konečnou. Naštěstí existovaly i další podloudné cesty. Těmi se podařilo propašovat alespoň tolik kusů, že každá zúčastněná kapela mohla dostat po jednom. Dnes je z tohoto LP ne zrovna laciný sběratelský unikát.
Jak si v jednotlivých kapelách členové desku dělili, to už není známo. Ale i ti šťastnější o ni někdy zase přišli. Chadima vzpomínal: „Když John Black Sahara dostal placku do rukou, v euforii s ní mazal na Malou Stranu ke Glaubicům, aby se pochlubil kumpánům. Z radosti nad prvním elpíčkem se slušně ožral. Ale alkohol je démon. Cestou z nálevny, těsně před přechodem přes Karmelitskou do Mostecké, Sahara zakopnul a seknul sebou na zem. Dopadl ještě na chodník, ale elpíčko mu obloukem vyletělo z ruky a přistálo ve vozovce, kde ho okamžitě po dopadu přejel na Újezd zahýbající taxík. Neměl ten Sahara smůlu?

Přidat komentář