DA CRUZ: Eco do Futuro

Temné časy, nejskloňovanější frustrující pocit dneška, projektuje do nahrávek stále víc hudebníků. Není těžké pochopit, proč tomu tak je: z nástupu nacionalismu , xenofobie a úspěchů cynických politických leaderů, jde opravdu už místy strach. „Nenakažte se virem nenávisti a nesnášenlivosti,“ varuje na Echo of The Future ve Švýcarsku usazená brazilská zpěvačka Mariana Da Cruz.

Programátor a producent Ane H a bubeník Pit Lee (byvší členové kultovních švýcarských Swamp Terrorists) s Da Cruz pracují od roku 2005. S brazilským kytaristou Oliverem Husmannem a dechaři dřívější zpěvaččino barevnější hudební vyznění, zahrnující i bossa novu, nezredukovali do pouhého nabroušeného tanečního náporu. Je ale fakt, že adrenalinový funky groove, elektro beaty, hřmící bubny, industriální hardcore, dub, hip hop, afrobeat, baile funk, kuduro a kwaito dohromady vybuzují pořádné prokrvení těla a mozku. Texty se nacházejí na ose hněv a naděje po vzoru zpěvaččina přesvědčení: Brazílie je země budoucnosti, zatím si ale nedokáže poradit s přítomností. Da Cruz zpívá portugalsky, z čehož neusuzujme na výhradně brazilský tematický záběr, ty samé problémy pociťujeme i v Evropě, takže naštvanost Da Cruz je i naší naštvaností. „Museli by počítat se vzpourami a mnohem méně s pohodlnějším životem,“ slyšíme v afrobeatové Sinhá Mandou, poukazující na vládce udržující lidi mimo dosah vzdělání. Ve Fama de Bacana to schytají politici, dutější než fráze padající z nich při záchraně světa, a v Negra Sim odkopávající se rasismus.

Zbytek skladeb nepostrádá ostří, situovány jsou ale do Brazílie, což souvisí s potřebou Da Cruz neztratit s domovinou kontakt. Nekáže, tak naivní není, přehledem a realistickým zhodnocením však posloužit dokáže. V tu chvíli se i popově zklidní, jako například v závěrečné prosbě Pobre Mentality, směřované k afro-brazilcům, aby svými bubny, tak jako kdysi, udali rytmus dodávající sílu.

 

Boom Jah Records, 2017, 53:46

 

 

Přidat komentář