Dalekko – Vážné hrátky s nostalgií a sentimentem

Indie rock s českými, navíc neironickými, nedvojsmyslnými texty? To už tu dlouho nebylo! Možná z toho titulu se okolo Dalekko, kteří se takto od začátku jasně prezentují, strhla po pár měsících fungování taková mela. Tak či onak, před pár týdny dnes již pětice z Prahy vydala druhé album nazvané Hudba budoucnosti. A protože znovu neochvějně zamířila směrem, kterým žádná jiná domácí kapela nevyrazila, bylo načase si s klávesákem Džianem Babanem a kytaristou a zpěvákem Pavlem Sajnerem o činnosti kvinteta popovídat.

Proč se v názvu vaší kapely tísní vedle sebe dvě písmena K?

Džian Baban: Předobraz míří k našemu dětskému hrdinovi, Širokkovi, tajemné postavě z románů Jaroslava Foglara. Zároveň se jedná o pojmenování pustošivého větru ze Sahary. Nám se líbila tahle vícevrstevnatá symbolika, kterou jsme sami zase posunuli o krůček stranou.

Vy dva jste působili v několika kapelách, které ale za dobu své činnosti nic nevydaly. Co jste tedy udělali v případě Dalekko jinak, že jste se přenesli přes tuto metu k vydání dvou alb?

Džian Baban: Šli jsme na to opačně. To znamená, že jsme nejdřív natočili desku bez jakýchkoli ambic. Vrhli jsme všechny síly a soustředění do toho, aby vznikly písničky, album, a teprve potom jsme začali řešit, jestli jsou převoditelné do živé podoby.

Takže jste si řekli, že na to půjdete obráceně a třeba to vyjde?

Pavel Sajner: Ano, i když na začátku nebyly myšlenky rovnou na desku. To přišlo až nějak postupem, protože se kolem prvních písniček vzedmul docela silný pozitivní ohlas. My tehdy na to byli pouze dva, což celý proces tvorby výrazně urychlilo.

Byl záměr u druhé desky natáhnout spoluhráče do celého procesu vzniku alba a tím ji odlišit od domácky ve dvou natočeného debutu?

Džian Baban: Byl to záměr, protože nová deska je celkově hlučnější, rockovější. Velký rozdíl byl třeba ve snímání kytar, které byly často nahrávané naživo přes kombo, zatímco u první desky jsme se museli uchylovat k natáčení do linky a následnému modelingu zvuku z komorních důvodů. Ano, i výsledný tvar deska dostávala v domácích podmínkách, ale základ vznikl v pronajatém velkém studiu, kde si spoluhráči vymýšleli vlastní linky, a s nahranými stopami se pak pracovalo ne jako s podklady pro následné smyčky, ale vzaly se tak, jak jsou, a tak často znějí i ve výsledných nahrávkách

Měli jste před těmi třemi-čtyřmi roky nějakou představu nebo vizi, kam kapelu chcete posunout. A jak daleko se Dalekko podařilo je dotáhnout?

Pavel Sajner: My jsme nikdy neměli nějaké vize nebo cíle, i když jsme si samozřejmě přáli, co si přeje každý muzikant, to znamená hrát a pokud by byl zájem, tak jezdit po klubech. První rok našeho fungování byl ale tak úspěšný, že se nám toho podařilo docílit hned po pár měsících. Hráli jsme na festivalech jako Pohoda, United Islands, rok na to Colours Of Ostrava… Doslali jsme se do médií díky kontinuální podpoře Radia Wave. To byl nadmíru podařený start. Až v loňském roce došlo k útlumu, za kterým stojí především práce na nové desce. Z toho titulu jsme loni odehráli pouze čtyři koncerty na jaře, ale to se teď po vydání desky změní. Ani tak ne v nějakém velkém festivalovém zapojení, na to jsme album dokončili moc pozdě, ale spíš ve větším koncertování na podzim.

Křest vašich obou desek proběhl v pražském Café V lese. Je to vás srdeční prostor nebo to vyšlo v podstatě náhodou?

Džian Baban: Jsme na něj zvyklí a vyhovuje nám svým přátelským přístupem i nízkým nájmem. A to říkám i s vědomím toho, že se nejedná z mého pohledu o zvukově ideální prostor. Má nízký strop, je to taková nudle, jsou tam problémy se zvukem na pódiu, ale to vše vyvažuje ten přátelský přístup, díky kterému se sem rádi vracíme.

První singl z nové desky Hudba budoucnosti vyšel už před dvěma roky. Bylo tohle postupné testování písniček v plánu nebo jste netušili, že se nahrávání natáhne na tak dlouhou dobu?

Džian Baban: B je správně. (smích)

A co to zpoždění způsobilo? Fakt, že jste nahrávali album jako kapela, a ne ve dvou jako debut?

Džian Baban: Spíš se jednalo o chybně zvolený proces práce na desce, kdy album nevznikalo úplně společně, zejména ve fázi finalizace desky. Dnes jsem přesvědčený, že u ní prostě musí být všichni členové kapely, kteří se chtějí k podobě alba vyjádřit. V reálu jsem často upravoval desku sám na základě připomínek, které mi přicházely ze všech stran postupně. Na komplikované finalizaci alba se také podepsalo to, že jsme se zasekli na desítkách verzí jednotlivých písniček, které během měsíců postupně vznikly. Kdybychom už na začátek všichni seděli v jedné místnosti a vyjadřovali se k nim před ostatními, určitě bychom album dokončili dříve. Druhým poučením bylo zjištění, že v nějakou chvíli je potřeba říci stop. I přesto, že se jedná o nedokonalé písničky, protože vylepšovat se dají skladby donekonečna. I dnes při poslechu vydané desky najdu patnáct detailů, které bych vyřešil jinak, přitom normální posluchač je samozřejmě nemá šanci odhalit. Je to nemoc, to se nesmí.

 

 

Před třemi roky jsi Pavle na Radiu Wave v rozhovoru prohlásil, že „texty písniček byly experimentem s určitou mírou patosu“. Jak jsi ke slovům přistupoval tentokrát?

Pavel Sajner: Neuhýbáme z cesty, spíše ji nějakou formou zpevňujeme. Každá kapela se snaží najít svůj charakteristický zvuk a já jsem přesvědčen, že jsme na novince výrazně jistější a čitelnější. A co se týče textů, ty jsou tradičně dílem Džiana, se kterým se vždy bavím, o čem by měly být a kam příběh alba chceme směřovat. Z těch z nové desky mám jako interpret určitě ještě lepší pocit, než těch z debutu. Dokonce jsem přesvědčený o tom, že po textové stránce se nám podařil výraznější kvalitativní posun, než u hudby.

Další věc, o které jste mluvili na Radiu Wave po vydání debutu, byl fakt, že jste si desku vydali vlastním nákladem a tuto cestu jste výrazně obhajovali. Tvrdili jste tenkrát, že spolupráce s vydavatelstvím vám nepřinese žádné úspory. Co vás tedy vedlo k tomu, že jste novinku vydali u labelu Tranzistor?

Džian Baban: To je otázka hlavně na Pavla, protože já jsem stále potřebu spolupracovat s labelem neměl. Já stále zastával názor, že to je vlastně úplně jedno, jestli deska vyjde u labelu nebo si ji vydáme sami. Dnes už si to nemyslím. Label má totiž ve své agendě možnosti, jak tu desku dostat do médií a umožní, aby byla k dostání. My sami tohle nejsme schopni zvládnout, nezvládli jsme to ani u první desky, a to vidím jako jednoznačný přínos fungujícího a spolupracujícího vydavatelství.

Pavel Sajner: Já jsem to spíš chtěl zkusit. Už jen s ohledem na to, kolik energie a času do fungování kapely bylo investováno.

A proč jste se rozhodli zrovna pro Tranzistor?

Pavel Sajner: Já musím říct, že Tranzistor byl od začátku na prvním místě našeho uvažování. Osobně jsem s nimi nikdy nespolupracoval, ani je neznal, ale dostali jsme na ně výbornou referenci od našich kamarádů z kapely Emozpěv, a mně se způsob propagace jejich desky líbil. Líbí se mi, jaké kapely má pod sebou, jak s nimi pracuje, a obdivuju, co všechno se snaží pro své koně udělat.

Džian Baban: Pravdou je, že my jsme oslovili hned několik labelů, vlastně ani ne tak proto, abychom chtěli nějaké lepší podmínky, které nám nabídl David Landštof z Tranzistoru (srdcově jsme od začátku mířili k němu), ale prostě nás zajímalo, jakým způsobem pracují s kapelami jinde.

Tranzistor se navenek tváří jako taková komunita držící pohromadě. Na vašem Facebooku je fotka, jak obal vaší desky polepuje samolepkami Ille se svou kapelou.

Džian Baban: Navíc David Landštof je prostě mimořádně nadšený člověk, který srší energií a nadšením.

Unikátnost Dalekko je v mých uších dána tím, že se vaše hudba těžce přirovnává k jiným kapelám, ani nepasuje do jedné škatulky. Z toho titulu by mě zajímalo, co za muziku vás inspiruje.

Džian Baban: Skvělé muziky je strašně moc. Nás často zaujmou spíše detaily. Ve zvuku, v práci s komplikovanými rytmy v popové struktuře, ve formě experimentů s písňovou strukturou za účelem dosažení nějakého efektu. Navíc nemůžeme říct, že nemáme vzory. Samozřejmě, že je máme, jen je jich tak široká paleta, že je hrozně těžké vybrat jen pár jmen.

Přesto, když bych vás o to poprosil?

Pavel Sajner: Je pravdou, že mne vždycky bavil Julian Casablancas. A dlouholetou láskou jsou Radiohead. Na nich je úžasné, že oni začínali jako taková ta klasická britská kytarovka, ale s každou deskou šli ohromně kupředu. Takže začali z toho, nechci říct až nudného, tuctového projevu náhle určovat trendy. A když si člověk poslechne jejich desky po patnácti až dvaceti letech, musí uznat, že znějí stále dobře, aktuálně. Což se o spoustě kapel té doby určitě říct nedá.

Džian Baban: Důležité je, že jejich muzika je strašně svobodná. Inspirativní v tom, že překonává nějaká zavedená pravidla a nedělá věci nějak, protože to tak dělají ostatní. V tomto například obdivuji Davida Sylviana, kterého mám strašně rád a sleduju celou jeho kariéru. Způsob, jak se ze synťákového adolescentního popu dostal do současné polohy úplného minimalismu, mě fascinuje. Oholil své nejnovější písničky úplně na kost, a přitom stále zachoval všem skladbám čistě popové jádro písně. Dalším podobným vzorem jsou pro mě Talk Talk, především jejich poslední dvě desky Spirit of EdenLaughing Stock. I na nich je cítit absolutní svoboda, se kterou vznikaly.

Mezi názvem desky Hudba budoucnosti a atmosférou v textech i ve videích, kdy se vracíte nostalgicky kamsi nazpátek, je jistý kontrast. Můžete mi to nějak vysvětlit?

Pavel Sajner: Ono to má několik rovin. Ta přízemnější určitě ironicky přiznává tu strašně dlouhou dobu, se kterou se postupně nová deska dostávala na světlo světa. Druhou je jisté vnitřní cestování z minulosti do budoucnosti přes současnost. Jsme pozorovatelé a tenhle prvek je nám vlastní. V našich textech se už dříve objevoval a myslím, že bude nějakým způsobem objevovat i v budoucnosti.

Džian Baban: Nemáme žádné jednotící téma textů. Já spíš doufám, že se nám podařilo dosáhnout jednotícího zvuku a atmosféry, která v sobě nese pocit, jenž se přes různé příběhy stáčí nakonec jedním směrem. Má v sobě určitě jistou dávku nostalgie a sentimentu způsobeného plynutím času. To je možná ono jednotící téma, i když se nespíš vylouplo náhodou, podvědomě.

Přidat komentář