Hudba jako zbraň. Nejde o klišé? Jak kde: třeba na okupovaných palestinských územích představuje hip hop zásadní nenásilnou formou protestu. „Může s ním bez přípravy střílet prakticky kdokoliv, ti odvážnější jako z kulometu,“ tvrdí raper, herec a spisovatel Tamer Nafar, leader tria DAM (arabsky věčnost, hebrejsky krev), existující od roku 1999.
Palestinci s izraelskými pasy žijící nedaleko Tel Avivu nemají, pokud jde o koncerty v arabském světě, příliš možností. Prakticky nulové: navíc žádná Gaza, žádný Západní břeh. A tak si DAM o pověst nejlepšího palestinského hiphopového tria řekli hlavně v Glastonbury, na Womadu nebo ve Státech. Poznamenání politickým stigmatem. „Ano, každý aspekt našeho života je nějak propojený s politikou, ale to není všechno, co nabízíme, nebo všechno, čím jsme. Je to život, do kterého jsme se narodili,“ vysvětluje raperka Maysa Daw, členka tria od roku 2012, s jejímž příchodem dosavadní témata DAM – svobodný život, rasismus, náboženství, drogy, ironické komentáře – silněji akcentovala ženská práva a sexualitu. Ve skladbě Jasadik-Hom, vydané ve formě singlu 8. března, ostře žádá o respekt: „Když se v arabském světě bavíte o ženských právech, bavíte se o situaci, kdy jsou muži svolní vám je nejprve povolit.“ A tak Maysa rapuje: „Trvalo mi dlouho, než jsem byla schopná se zamilovat do svého arabského těla. Stála jsem před zrcadlem a musela si sundat brýle, protože je vyrobil muž.“
DAM nedrží v rukách nástroje, arabsky rapují a sborově zpívají do výbušného eletronického základu izraelského producenta Itamara Zieglera: rytmického a melodického derivátu arabské hudby; specifické syntézy tradic a moderního městského popu Blízkého východu nutící k tanci, zároveň představující ideální nosič pro nesmlouvavou skladbu Hada Yid’e Sitna, prosbu matkám proroka Mohameda a Ježíše Krista, aby si přišly na ulici pro své děti: „Každý z nich má pravdu, ale navzájem se zabíjejí“.
Cooking Vinyl, 2019, 46:43