DANIEL HERSKEDAL: The Roc

Nahrávku Daniela Herskedala, norského hráče na tubu a basovou trubku (z prostředí lidových dechovek ji do symfonického orchestru přivedl teprve Richard Wagner) charakterizuje „barytonový“ témbr hudby, tomu odpovídající výběr smyčců, přijatelně transformované názvuky hudby středního Východu a magická nálada. Mytologického velkoptáka roca, predátora arabských pohádek a námořnického folkloru, dnes znají spíše starší generace, dalo by se říci „předtolkienovské a předrowlingovské“, z četby Pohádek tisíce a jedné noci nebo Námořníka Sindibáda jako ptáka rocha, jistě vám bude povědomý také pták Noh českých luhů. Tuto orientální inspiraci Herskedal převedl do modu jazzové hudby netradičním obsazením svého kvinteta. Violistou je Bergmund Waal Skaslien, na violoncello a oktobas hraje Svante Henryson, na klavír Eyolf  Dále a perkusistou je Helge Andreas Norbakken. Vyjma Švéda Henrysona jsou všichni z Norska. Ještě vysvětlení k nástroji oktobas (octobass, octobasse) – téměř u každého hudebního nástroje někoho napadlo stvořit jeho zbytečně velkou variantu. Oktobas měl do hudby vnést ještě hlubší tóny, bývá vysoký asi 3,5 m, hráč stojí na lavici a bylo jich vyrobeno od postavení prvního v roce 1850 ve Francii snad jen sedm. The Roc je Herskedalovým třetím kapelnickým albem od roku 2010. Narodil se roku 1982 v Molde, místě známého jazzového festivalu. Tam také byl v roce 2008 oceněn za svůj talent. Zajímavým projektem byla jeho autorská a muzikantská spolupráce na duetní nahrávce Mariuse Neseta Neck Of The Woods (Edition, 2012). Atmosféru alba The Roc navodí hned úvodní skladba The Seeds of Language, v níž se po minimalistickém úvodu piána a oktobasu ozve improvizace violy a tuby, z hudby se line zvláštní melancholie souznějící s pouštní písečnou planinou na obalu. Titulní skladba The Roc se vyznačuje zvýrazněnou rytmizací, tanečním tématem, chorální střední pasáží a dlouhým virtuózním Herskedalovým sólem. Pomalá, tóny šetřící skladba Eternal Sunshine Creates A Desert doslova ilustruje vesmírnou moc slunečního svitu nad končinami, na něž ohnivě dopadá. S arabsky nejsilnějším tématem přichází Herskedal, jinak autor všech kompozic alba, v titulu Kurd, Bayat, Nahawand To Kurd s odvázaným sólem Henrysonovy violy. Lehkou industriálnost zvuku a nádražní melancholií hudebníci přisoudili skladbě Hijaz Train Station. Afrit je nejen další středněvýchodní potvorná bytost z mýtů, ale také název zvukově tajuplné skladby otevřené sice tichou perkusní pasáží, leč s pozvolna narůstající dynamikou souhry ostatních nástrojů. Herskedal se svou partou Seveřanů vtisknul albu homogenní romantizující atmosféru orientálního zabarvení s výraznými úpravami skladeb a působivými sóly.

 

Edition Records/2HP, 2017, 48:12

Přidat komentář