DANIEL SANTIAGO: Song For Tomorrow

Heartcore Records, 2021, 42:19

Kurt Rosenwinkel dělá svým labelem Heartcore kolegům dobrou službu. Coby producent zajistil brazilskému kytaristovi, zpěvákovi a skladateli Danielovi Santiagovi nejen sound a vydavatelský servis, ale i věhlasné hosty. V písni O que valerá procítěně sóluje saxofonista Joshua Redman, v Clara Manhã si sedl za piano Aaron Parks a hned několika partů se ujal samotný Rosenwinkel. Producent samozřejmě ví, do koho „investuje“. Santiagův talent výjimečného melodika i přesvědčivého „citového“ interpreta je zjevný už od jeho sólového debutu On The Way (2006). Navíc o nejslavnějšího hosta se zasloužil Daniel sám. V roce 2019 dostal pozvánku na Erikem Claptonem pořádaný Crossroads Guitar Festival, teď celebrita Eric na oplátku hostuje na Santiagově albu. Mysleme si o recentních Claptonových počinech, co chceme, ale účast legendy hází desku do jiné kategorie. Zvláště když si kytary dvou mistrů v písni Open World tak dobře rozumějí. „Danielova hudba mi přináší klid a naději, vzbuzuje ve mně chuť hrát,“ nechal se Clapton slyšet. Asi nekecá.

Čtvrté Santiagovo profilové album ovšem není postavené na hostech, i když jsou svým epizodním dobarvováním nápadní. Těžiště tvoří Santiagovo písničkářství. A rozhodně nelze Song For Tomorrow odmávnout jen jako další z plejády smooth jazzových titulů s brazilským nádechem, určený k oddechovému poslechu. Působí sice uhlazeným a chytlavým dojmem, ale harmonická bohatost a vynalézavost dokáže překvapovat, držet pozornost. Když už myslíte, že máte Santiaga „přečteného“ a tušíte, kam se v písni vydá, skočí prostě jinam. Opět zdánlivě logicky, jenže to vám dojde až ex post.

Santiago má navíc dar nevtíravé virtuozity. Jak brilantně hraje, vynikne třeba v Salamander, duetu pro jeho klasickou kytaru a steel kytaru Pedra Martinse (další Rosenwinkelův chráněnec tu má roli nejdůležitějšího sidemana). Ale ani tehdy do posluchače nic předvádivě nehustí. Jen jakoby mimoděk okouzluje.

Přidat komentář