Danielle de Picciotto & Alexander Hacke: Hitman’s Heel Potomak, 2011, 68:22

11_danielleAlbum, které je obtížné zařadit do nějaké vyhraněné škatulky. Na jedné straně nabízí ohlasy syrového hybného australskoberlínského blues part okolo Nicka Cavea, na druhé takřka dětské popěvky se zadýchaným hlasem Danielle. A mezitím nechybí něco teatrální exaltovanosti Tiger Lillies a novoromantismu. I to je pochopitelné. Vyplývá to z toho, jakým multimediálním projektům se dvojice věnovala. Podílela se na scénickém ztvárnění Lovecraftových příběhů v Mountains Of Madness, kde elektronika dotvářela cirkusové Tiger Lillies. Tajemnost a elektroniku v sobě měla také Ship Of Fools, kde zazněly i ohlasy zdeformovaného country blues. Hacke si country vyzkoušel už na počátku devadesátých let v Jever Mountain Boys.
Album přináší směs všech těchto prvků. Hybná titulní píseň s nezbytnými hammondkami i našlápnuté úvodní The Circuit či neúprosná War vysloveně čekají na živé ztvárnění. Syrové Time is Passing plné emocí spojuje pouťové vyvolávání Martyna Jacquesa z Tiger Lillies s Nickem Cavem i cirkusový kolovrátek Bikers Lullaby, prostě trochu výmarského kabaretu, který inspiroval v poslední době i Neubauteny, a jaký nabízí i Flowers.
Kontrast a uvolnění přinášejí melancholická klavírní balada Hickory Dickory Dock s plochami frippovské kytary, které připomínají Hackeho nahrávky ze sólového alba Filmarbeiten, i závěrečná dvojice křehkých písní Even Further a Nauseous Waltz stojící na křehkém zadýchaném projevu Danielle. Hitman’s Heel není deska na první poslech, protože kaleidoskopický princip může v době, která klade důraz na stylovost, posluchače odrazovat. Chybí tu totiž sjednocující prvek, producent, který by dal albu jasný charakter, určil jeho osu i to, co jsou jen vybočení. Takto je Hitman’s Heel jen pestrou kolekcí písní, z nichž některé by ještě potřebovaly dotáhnout. Je to přesně ta deska, u které se vyplatí využívat v přehrávači funkci programování skladeb za sebou, ale pochybuji, že to v dnešní uspěchané době bude někdo dělat. Možná by bylo lepší, kdyby opus de Picciotto a Hackeho vyšel – podobně jako druhé album PIL nebo Magical Mystery Tour – na několika EP respektive singlech.

Přidat komentář