DAVID CROSBY: První padlý ze čtyř mušketýrů

Samozřejmě, že Wooden Ships, GuinnevereLong Time Gone z alba Crosby, Stills & Nash (1968), Almost Cut My Hair plus titulní song o rok pozdější desky Déjà Vu téže kapely posílené Youngem jsou věci, kterými se David Crosby trvale zapsal do hudební historie. A zasáhly silně také tehdy autora následujícího čtení. Který ale ještě mohutnější trefu schytal písní Triad na koncertním 2LP CSN&Y 4 Way Street (1971), úžasnou záležitostí postavenou na speciálně přeladěné kytaře, s nevšedně vedenou melodií a niterně podávaným textem na choulostivé téma „ménage à trois“. Čili ideje milostného soužití tří osob, v tomto případě muže a dvou žen.

Jak se dodatečně ukázalo, hádka o song se stala jedním z řady Crosbyho kamenů úrazu, pokud jde o jeho další působení ve skupině The Byrds. Ta úzkoprse odmítla Triad zařadit na album The Notorious Byrd Brothers a ještě během jeho vzniku Crosbyho počátkem roku 1968 po pěti letech a čtyřech velmi úspěšných deskách vyhodila. Zakladatel Roger McGuinn a na něj napojený Chris Hillman usoudili, že s těžko snesitelným egoistou, který se snaží kapelu ovládnout, neustále je buzeruje a na koncertech z ničeho nic pronáší kontroverzní politická vyjádření, nechtějí dál pracovat. Stejně není prý moc dobrý, a bez něho jim to půjde lépe! Také se jich zřejmě dotklo, když odvázaný Crosby vystoupil během festivalu v Monterey vedle The Byrds i coby záskok za Neila Younga, v rivalské sestavě Stephena Stillse Buffalo Springfield.

Crosby sice poslal předáky skupiny hrdě „do hajzlu“, ale v první chvíli mu to jedno nebylo. I když další konkurenti Jefferson Airplane na LP Crown of Creation skvělou baladu ihned rádi natočili. A sám se k ní později vracel nejen na koncertech CSN&Y, neboť byla jakýmsi echem jeho vlastní představy o „triádě“. Snad s dlouhodobější partnerkou Christine Hintonovou. A neměla být třetí do milostného mariáše Joni Mitchellová? Kdo ví. Christine ovšem roku 1969 zemřela při autohavárii, což hluboce ji milujícího Crosbyho doslova zdrtilo. Ve výborném celovečerním dokumentu Remember My Name (2019), produkovaném Cameronem Crowem, ve středoškolském věku, s nadšeným adeptem řemesla hudebního žurnalisty, ale pak známým filmovým hercem, poznamenává mimo obraz asi režisér A. J. Eaton, co mu prozradil Graham Nash: že totiž Crosby poté, co v márnici identifikoval Christinino tělo, už nebyl nikdy jako dřív. Ačkoli mezitím uplynulo půl století, Crosby před kamerou jen dlouze vzdychne a říká: „To je pravda.“ Dávná tragedie ale asi nebude ústředním klíčem k rozluštění nejednoduché písničkářovy povahy a příčin dramatického života nahoru dolů. 

Urputně dopředu 

Mladší ze dvou synů hollywoodského kameramana, který mimo jiné natočil klasickou kovbojku V pravé poledne (1952), se narodil 14. srpna 1941 a vyrůstal ve víceméně nefunkční rodině. I když k rozvodu došlo až roku 1960. K hudbě ho možná nasměroval nezapomenutý dětský vjem z koncertu promenádního orchestru v losangeleském parku. Školní šašek vyhledával příležitosti na sebe upozornit a doma se opičil po na kytaru hrajícím bratrovi Ethanovi. Spolu pak z jazzových desek poslouchali Milese Davise a Johna Coltranea. Zkusil krátce studovat herectví, ale muzika převažovala. Zvlášť když začal vystupovat vedle jazzem ovlivněného kytaristy a vokalisty Terryho Calliera. A brzy potkal McGuinna, a začali se rodit The Byrds. Mohutně startující roku 1965 hitparádovou verzí Dylanovy Mr. Tambourine Man s elektrickou dvanáctistrunkou. A otevírající tak éru folk-rocku, specificky americké reakce na The Beatles a veškerý hudební import zpoza Atlantiku.

Zkraje nenápadný Crosby, jehož poměrně vysoko položený hlas pěkně zapadal do vokálních harmonií, se postupně osměloval i coby autor. Když usoudil, že jsou jeho věci přinejmenším stejně kvalitní jako McGuinnovy a Hillmanovy, jeho sebevědomí stoupalo, a tlačil kolegy k odvážnějším zvukovým i kompozičním experimentům v psychedelickém a stále víc také v rockovém duchu. Jak dokládají songy Eight Miles High (LP Fifth Dimension, 1966) a Everybody´s Been Burned (album Younger Than Yesterday,1967). Po všem novém a vzrušujícím v muzice úplně bažící a ovšem i trávu a koks stejně tak nenasytně užívající Crosby musel jít trochu koženým spoluhráčům dřív nebo později na nervy. Když navíc nechápal, proč se kapela nesoustředí především na vlastní věci a stále nahrává dost cizích. A vůbec se mu zdálo, že by mělo být leccos jinak. Jistě tedy po jeho. Sporů přibývalo a jednoho dne to prasklo. Mimochodem po Crosbyho vyhazovu The Byrds ještě udělali pěknou desku Sweetheart Of The Rodeo (1968) s na ni najatým country-rockerem Gramem Parsonsem, ale pak McGuinn kapelu zásadně obměnil (podle Davida tak ztratil morální právo na její jméno!), a hlavně ji postupně přivedl k úpadku.

 

Samozřejmě, že Wooden Ships, Guinnevere i Long Time Gone . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář