David Cross & Robert Fripp: Starless Starlight

crossStarless Starlight je ambientní album dvou členů King Crimson, kytaristy Roberta Frippa a houslisty Davida Crosse, který byl členem progresivní kapely v letech 1972 až 1974, kdy se jeho housle výraznou měrou podílely na zvuku třetího období crimsonů. Cross také autorsky přispěl na alba Larks’ Tongues In Aspic, Starless And Bible Black a Red. Od té ale spolu nehráli, jen Fripp v různých reinkarnacích King Crimson občas zařazoval do repertoáru i skladby, na nichž se Cross podílel, zejména Larks’ Tongues In Aspic a Starless, což byla závěrečná skladba z alba Red.
K druhé se v polovině první dekády nového tisíciletí Fripp vrátil ještě jednou, kdy na jejím základě nahrál ambientní improvizaci Starlight, nesoucí se v duchu klasických raných desek Frippa s Enem, které pomohly definovat žánr. Starlight vytvořené ze smyček natolik zaujalo Crosse, že ho inspirovalo k dotvoření. Na to, jak album vznikalo, je mimořádně konzistentní. I když jádrem celé desky je motiv z jediné skladby, rozhodně nepůsobí chudě, protože oba protagonisté z něj jen vycházeli, různě jej trhali a slepovali či převraceli, rozvíjeli jej, jako Cross v sólech, nebo ho používali jako odrazový můstek.
V rocku to není zrovna typický postup, ale v jiných žánrech je to docela obvyklé, v jazzu se improvizuje na téma a ve vážné hudbě jsou různé variace velmi běžné. Platí to i o ambientu, kde je jedním z klíčových děl Enovo zpracování Pachelbelova Kánonu v D-dur na albu Obscure Music.
Frippovo a Crossovo album je skoro hodinová variace na Starless. Samotný mellotronový motiv přitom zazní naplno jen v Starless Theme. Úvod patří dlouhé jedenáctiminutové ryze ambientní kompozici Starless Starlight Loop ze smyček a echovaných tónů, která vychází z Frippovy sólové nahrávky Starlight. Až v jejím závěru se objeví ústřední motiv. Cross ho nejvíce rozvíjí v Starlight Triu, kde výrazněji sóluje.
Další skladby jsou už hodně vzdálené původnímu motivu. Temnější Fear of Starlight stojí na dvou basových tónech a basový drone je i základem In The Shadow, kde se Fripp ukazuje jako mistr vytváření pomalu plynoucích a prolínajících se zvukových ploch.
I když Starless Starlight se hodně nese v duchu původního pomalu plynoucího ambientu poloviny sedmdesátých, onoho zachycení odlesku nálad okamžiku v haiku, které je neuvěřitelně prodloužené, ale přesto odplyne, Cross jej posunul dále, jeho hra mu dodala další dimenzi, protože se nedrží jen tesknoty, ale pohrává si s dalšími motivy.
Album si samozřejmě nejlépe vychutnají ti, kdož znají originál, ale i bez něj je Starless Starlight působivé. Zatímco o kvalitách Frippa nikdo nepochybuje, album také ukazuje, jak dobrý a především citlivý hráč je David Cross, který po odchodu z Crimsonů už nikdy nepůsobil ve vysloveně známé kapele. Nyní hraje především s vlastním souborem, kde se objevuje i multiinstrumentalista z Van Der Graaf Generator David Jackson.

Noisy Records, 2015, 55:48

Přidat komentář