David DiChiera: Letters & Fantasies; Ann Millikan: Millikan Symphony

David DiChiera, rodák z Pensylvánie, spjatý však především s Kalifornií, je uznávaný operní autor. Jeho Letters & Fantasies působí však spíše útržkovitě, ať jde o Sonety, songy nebo „dopisy“, jsou to většinou ztajemnělé minioperky, občas vygradované, ale hned zestřídměné náčrty, vytěkávaně naznačené. Jsou podávány jako po kapkách, se svěřivě vytěkávajícími, někdy důvěrně rozechvělými, jindy nadnesenými vokály. Tyto árie, prezentované s entuziasmem, jsou obestřeny hudební podporou; v tomto ohledu exceluje klavírista Ivan Moshchuk, který si vzal vše na povel a sólově rozdmýchal i Baladu, nejdelší kompozici na albu, pojatou jako vyburcovávané rozpomínání, ale zaujme i houslista Yury Revich náladotvornou konejšivostí i zjitřenou naléhavostí, trumpetista Berthold Brauer, s procítěností dodůrazňující zpěv, i Aleksey Shadrin s bloudivě hladivým a rozmáchle opěvným cellem. Dopisy? Jde spíše o pohlednice s naznačenými výjevy, ale i na nich může být dost místa pro fantazijní záběry, plné důsažnosti.
Naopak jednolitě působí Millikan Symphony od známé komponistky ze St. Paul Ann Millikan. Ten název symfonie totiž souvisí se životem, prací a zálibami jejího předčasně zemřelého bratra, Dr. Roberta C. Millikana (1957–2012), lékaře a vědce v oblasti rakoviny a molekulární epidemiologie. Ve čtyřech větách se před námi rozvíjejí průhledy do jeho životních peripetií s tajuplným prozíráním i bouřlivou rozderností. První část, Science, probíhá od dohadovačného prověřování ověřování po vtíravě nazírané doličování a dotvrzování, kompozice, prezentovaná Boston Modern Orchestra Projectem s dirigentem Gilem Rosem, je protkávána dohadovačností a zadíravou osudovostí. Millikanově veterinární etapě a jeho vztahu k přírodě obecně je věnována skladba Animals, jemnocitně zahloubaná, úlitbově chlácholivá, potichle rašící i vroucně velebivá. Naopak Rowing je poskočně rozhrnované, rozkotávané do repetitivního tanečna, závodivě a zajíždivě alarmujícího. Rozkochaná obhlíživost Violin (s lahodně prolíbezněnou hrou houslistky Jennifer Curtis) je vystupňována do evokativní vznášivosti, šedesátihlavý orchestr jemnocitnou zadumanost houslí nejenom pokrývá, ale i rozdychtí, vše je tu slibné a zpřízvučněné až k doskonání. Je to sourozenecké sepětí, jehož ztvárnění chce obrazem životních etap zesnulého překonat smutek ze smrti. Je to zcela neobvyklé rekviem.

Innova Recordings 2017, 40:09; Innova Recordings 2017, 46:55

Přidat komentář