Bivak Records, 2022, 57:25
Spolupráce zdejších jazzmanů se světovými hvězdami sice dávno nejsou vyloženě neobvyklé. Nicméně trio s tak věhlasným bubeníkem jako Jeff Ballard (Ray Charles, Pat Metheny, Chick Corea, Avishai Cohen, Brad Mehldau…), které by navíc mělo pravidelně koncertovat, v plánu jsou zatím dvě krátká evropská turné, to už lze považovat za malý zázrak. Album iniciované JazzFestemBrno, které je zároveň naplněním dávného příslibu z doby prvního setkání kytaristy a bubeníka na workshopu v roce 2008, se navzdory krátkému času na přípravu vydařilo na výbornou.
David sice zdůrazňuje, že nechtěl žádné další Dorůžka Trio a projekt považuje za rovnoprávný, nicméně je jasným leaderem. Jak mírnou převahou svého autorského materiálu na albu, tak zvolenou koncepcí. Včetně volby třetího spoluhráče. Oslovil uznávaného polského klávesistu Piotra Wyleżoła, v jehož kapele hrál v letech 2009 a 2010, protože měl chuť natočit „něco elektricky znějícího“ a přál si vedle klavíru využít archaické analogové syntezátory. Samotný David dodržel své předsevzetí, že nechce točit desky, na kterých by se neposunul. Andromeda‘s Mystery působí přehledněji a přímočařeji než předchozí tituly. V některých skladbách, nápadně v No Electricity, se dokonce pouští do interpretace vyloženě rockové, s patřičně zkresleným zvukem masivní (pro nekytaristy – s kompaktním, nikoliv lubovým či pololubovým korpusem) elektrické kytary, i když ani na pololubovku nezanevřel.
Na první poslech uchvátí melodická nápaditost alba. Ať už jde o Wyleżołovu jasnou autorskou inspiraci „avishaiovským“ levantským jazzem All My Tomorrows nebo Dorůžkovu poctu evropskému jazzu à la ECM Chorale. Kompozici přinesl i typicky pestře, zdobně a citlivě hrající maestro Ballard. Jedinou již slyšenou vedle nového materiálu klávesisty a kytaristy, protože podle vlastních slov „píše pomalu“. Nicméně z Lone (původně z alba Fly, 2004, s Larrym Grenadierem a Markem Turnerem) zůstalo jen krásné melodické téma, jehož fragment si David „přehodil“ ze saxofonového originálu do kytary, doplněné spoustou další muziky. Přičemž nová verze rezignovala na původní skok v tempu a zůstává v příjemné baladické rovině. Za vypíchnutí by ovšem stála každá skladba, namátkou klavírem nesená nostalgie Dorůžkovy From The Farthest Sky To The Deepest Sea, s kytarou plachtící ve stratosféře a „vlnkami“ bicích. Nebo Wyleżołův minimalismem inspirovaný kus Murky Waters.
Název alba Tajemství Andromedy vznikl prý velmi jednoduše, nehledejme v něm odkaz na řecký mýtus: „Když jsem si nahrávku poslechl, zněla mi jakoby vesmírně. Zároveň mi připadalo, že nepojednává jen o Zemi, ale také o hvězdách a vzdálených tajemstvích, i když se v muzice určitě odráží pocit nejisté doby,“ vysvětlil David. I když „nejistá doba pokračuje“, tohle toulání po hvězdách je zvukovým dobrodružstvím, při kterém za tísnivou, melancholickou i romantickou dálavou čeká potřebná trocha naděje.