DAVID KOLLAR: Notes From The Underground

I bez návodu k poslechu by nové experimentální album slovenského hudebníka Davida Kollara bylo silné a hodné pozornosti. Kytarista, který se tentokrát rozhodl použít jen minimum kytarových zvuků, však dává posluchači několikerý návod, jak jeho hudbu vnímat. „This album is a story,“ píše na obalu, ale ve skutečnosti tu máme co do činění hned s několika proplétajícími se příběhy. Hrdinou jednoho z nich je Davidův přítel s nádorem na mozku, jehož stav ovlivnil atmosféru písní. Dále je tu drobná, ale důležitá epizoda s Dostojevského knihou Zápisky z podzemí, která spadla z police v okamžiku, kdy skladatel vymýšlel název svého alba. Pak je tu obraz prešovského výtvarníka Dušana Očkoviče – kouřící muž, v němž Kollar vidí „Ježíše, který se mi nechce podívat do očí. Ale dokud cigareta hoří, je tu stále naděje“.

Zdroje inspirace a vizuální podoba alba však jako klíč k plnému porozumění nepostačí. Je třeba vzít v potaz Davidův osobní příběh a způsob vzniku alba. Kollar, který kdysi začínal jako jazzový či jazzrockový kytarista, velmi rychle přesáhl hranice své rodné země i jazzu a dnes se jako experimentální kytarista-vizionář potkává se špičkovými světovými hráči napříč žánry. Na nahrávky jeho mezinárodních projektů vycházejí nadšené recenze v zahraničním tisku a nedávná spolupráce s britským hudebníkem Stevenem Wilsonem je jen jednou z mnoha zajímavých aktivit slovenského hráče. Album Notes From The Underground je jeho první sólové album po čtyřech letech (nepočítáme-li remixy, které vyšly jako příloha k zajímavé knize Zápisky I.). Je to album přelomové, a to nejen pro množství významů a příběhů, které s ním lze spojit. Kollar, který je jako kytarista – minimálně ve středoevropském kontextu – výrazný originál, se totiž tentokrát rozhodl s kytarami pracovat jen minimálně. Základem pro jeho nové skladby byla práce s modulárními syntezátory, a to často práce s prvkem náhody. Hudebník popisuje, že někdy ani nevěděl, k čemu určité tlačítko slouží, ale pracoval s ním, a tak vytvářel novou hudbu. Teprve do prakticky hotových ambientních skladeb dohrával kytary a požádal svého kolegu ze skupin The Blessed Beat a KoMaRa Paola Ranieriho, aby do nich nahrál trubku.

Právě smutný a naléhavý zvuk Ranieriho trubky je ozdobou skladby Have A Great Sadness, která album otevírá a navozuje jeho náladu. To však neznamená, že by album od začátku do konce bylo stejně melancholické, posmutnělé a vlastně posluchačsky přístupné. Obsahuje pasáže rozechvělé a dramatické (Koma) i chaotičtější (Senseless Deal), což může odpovídat náladám, které Kollar jako tvůrce prožíval při tvorbě příslušných tracků. Ale může jít také o hru náhody, podobnou příhodě s knihou padající z police. David Kollar je mimo jiné skvělým autorem filmové hudby. K jeho novému ambientnímu albu si může každý svůj film domyslet. Nebo při jeho poslechu můžeme myslet na skladatelova nemocného přítele a knihu padající na zem. Anebo ty skladby lze poslouchat jako čistou hudbu. Ve všech případech to za soustředěný poslech stojí.

 

Hevhetia, 2017, 41:58

 

Přidat komentář