De Rosa: Weem; Mugstar: Magnetic Seasons

De Rosa - WeemPost rock má mnoho podob. Krásu jeho proměnlivosti posluchačům už dekádu přibližuje label Rock Action věru povolaných protagonistů – postrockových Mogwai. První vlaštovkou letošní úrody je návratová deska trojice De Rosa. Tahle parta z Glasgowa na první desce ještě koketovala s mícháním elektroniky a rockové melancholie, na letošní kolekci se prezentuje téměř v čistě rockové poloze. Tři roky pánové odpočívali (2009–2012), aby poslední tři roky věnovali koncertování a kontinuálnímu sběru nového materiálu. A právě jakási podprahová nenucenost je prvním pozitivním bodem kolekce. V souvislosti s De Rosa se novináři často uchylovali k jednoduchému klišé o hudbě vycházející z kořenů „postindustriálního Lanarkshire“, jenže tak jednoduché to se Skoty naštěstí není. Ano, melancholický podtón na Weem převažuje, vedle úzkostných, rezignovaných nebo citově vypjatých momentů, se ale pánové prezentují i více méně pozitivními tracky. Pastorální folkrockovou něžností Scorr Fank Juniper, svižnou singlovkou Spectres, která připomene Apse nebo domácí Nieriku v jejím indiepopovém období či závěrečnou The Mute, která naznačuje, jak by asi zněli Coldplay, kdyby pocházeli ze skotské vrchoviny. Základ desky je ale opravdu lehce citově zastřený, odvyprávěný s jistým posmutnělým, tu a tam i trpčím odstupem. A právě nadhled dává celé, převážně písničkářská desce výsledný glanc. Tento návrat se vydařil.
mugstarI čtveřice Mugstar z Liverpoolu už toho má zasebou poměrně dost. Po prvním singlu stihla natočit jednu z posledních, Peel Sessions, mimo řadová alba pak zaujala i spoluprací s Mudhoney, Oneidou nebo čerstvě s Damo Suzukim, bubeníkem legendárních krautrockerů Can. A právě spolupráce s posledními dvěma jmény dobře ilustruje rozpoložení samotné kapely. Společné jsou jim nespoutané psychedelické spády, od Can si Mugstar berou minimalistickou zarputilost, od Oneidy pak snahu uletět na momentálních náladách kamsi do stratosféry. K tomu pak připočtěme kořeny hluboko vpletené do postrojového fundamentu Godspeed You! Black Emperor nebo právě Mogwai, a máme před sebou hrubě narýsovanou podobu čerstvě vydaného dvojalba. Devět skladeb a hodina a čtvrt muziky. Mugstar na Magnetic Seasons nikam nepospíchají, i když skladby samotné pulsují v monotónních tempech. Jenže ty slouží jen k tomu, aby přes ně kapela překlopila kytarové vyhrávky či stěny, klávesové plochy a občasné bezeslovné vokály. Náladou jsme nejméně o dekádu nazpět, a přesto to nahrávce neubližuje. Mugstar totiž nehrají na momentální vlny obliby. Jsem skálopevně přesvědčen, že takto by se prezentovali, i kdyby byl krautrock v absolutní klatbě. Kvarteto prostě baví především psychedelické plutí na atmosférickém rockovém oblaku a postrojový fundament mu v této zálibě přichází v ústrety. Čtveřici tak můžeme postavit na roveň takovým mimoňům, jakými jsou Acid Mothers Temple nebo Legendary Pink Dots. I ti si už dlouhá léta jedou svůj vlastní závod, aniž by se zajímali, jestli to je zrovna in nebo ne. Pak už pouze záleží, s jakou momentální náladou a mírou inspirace se kolektiv potká. A protože Mugstar novinkou vlastně přerušují nezvykle dlouhý vydavatelský půst, Magnetic Season pro koncentrovanost energie mohu jedině doporučit.

Rock Action, 2016, 41:08; Rock Action, 2016, 74:15

Přidat komentář