Deshane: Kopsloin

deshaneTéměř současně u nás vyšla dvě nová alba, na nichž hraje klíčovou roli didgeridoo. Jenže zatímco u brněnského projektu Zenový čaj je australský nástroj východiskem a k jím definovanému zvuku a rytmu se přidávají další nástroje a hlasy (zpěv Beaty Bocek, housle Jitky Šuranské, bicí Ondřeje Slavíka ze Zrní), Deshane je kompaktnější kapela a didgeridoo v rukou a ústech Lukáše Pilnaje je v ní pouze jedním kamenem v mozaice, důležitým stejně jako některé další. Těmi jsou klarinety a saxofon, na které hraje Lukášova žena Eva Pilnaj Žižkovská, a především zpěv, který mezi sebe dělí norská zpěvačka Ane Bjerkan s Lukášem Pilnajem (a v jednom případě s hostující Karoline Dahl Gullberg). Deshane, i když na první poslech vyniknou především hypnotické tóny všech dechových nástrojů, je totiž písňová kapela. Texty řeší nejrůznější témata – od norské lidové legendy o utopené sestře proměněné v harfu (známe i z irských balad) až po Zemi jako Gaiu, „střed realit, moře a pevninu, plamen, pramen, ledožár…“ (známe nejen od Radůzy). Slova jsou v hudbě Deshane tedy důležitá, i když se zde často zpívá v pro nás nesrozumitelné norštině (vedle angličtiny a výjimečně i češtiny).
Trio Deshane vzniklo zajímavým způsobem. Manželé Lukáš a Eva, jinak duo Deshi, tráví pravidelně podzim v Norsku a na jeden jejich koncert prý přišla jako divák pouze zpěvačka Ane Bjerkan. Když pak měla o málo později v rámci svého studia hudby za úkol navázat spolupráci s muzikanty, kteří se věnují úplně jinému žánru než ona, vzpomněla si na českou dvojici s didgeridoo a basklarinetem. První zkoušky se povedly, trio nacvičilo repertoár pro celou desku a výsledkem je nevšední projekt na křižovatce kontinentů. Pokud jde o vlivy a inspirace, zdaleka nejde o záležitost pouze česko- norskou. Českého elementu je zde ostatně minimum a norskou melancholii, známou z nahrávek labelu ECM nebo z experimentování česko-norské skupiny Bergljot, je třeba hledat také spíše mezi tóny. Deshane nabízejí písně na pomezí nejšířeji definované world music, ambientu a okrajově i reggae (Tulipán). Vedle charakteristického zvuku didgeridoo v jednotlivých písních slyšíme i indická tabla (hostující Pepino Thomayer) nebo západoafrickou koru (Jaroslav Mugrauer).
Napětí vytváří nejen souhra jednotlivých nástrojů a barev (zvuk Jana Brambůrka a jeho Tajného studia z Ústí nad Labem velmi chválím), ale také dobře namíchaný poměr zpěvu a hudebních ploch v pozadí. Exotická norština navíc celek posouvá nečekaným směrem (didgeridoo nebo koru si většinou spojujeme s jinými jazykovými systémy) a díky vysvětlivkám v bookletu si zájemce může k písním přiradit i význam. Ale není to nutné. Album Kopsloin, zabalené v pěkném papírovém hand made obalu, má sílu zaujmout, i když textům nerozumíme. Deshane je další mezinárodní spojení s českou účastí, které má smysl.
Yannick South, 2015, 44:04

Přidat komentář