DG 307: Poutníci snu

Guerilla Records, 2019, 79:00

Koncertních alb DG 307 už vyšlo několik, ale tohle je jistě jedno z nejreprezentativnějších. Nahrávka byla pořízena v březnu 2002, šest týdnů po dokončení studiovky Šepoty a výkřiky. Hráli ve stejné sestavě jako na studiové nahrávce, ale vedle nových písní zařadili i nejzdařilejší kusy z předchozích desek; celkem jich bylo pětadvacet, na CD se teď doslalo sedmnáct. Z alba Uměle ochuceno byla vybrána jedna skladba, z Knihy psané chaosem čtyři a ze Siluet tři. Poutníky snu bychom tedy vlastně mohli brát jako takové „greatest hits“: na koncertě tehdy odeznělo opravdu to nejlepší z první dekády po obnovení skupiny.

Pavel Zajíček své spoluhráče často střídal a určitě se nedá jednoznačně říci, která sestava DG 307 vlastně byla nejvýznamnější. Ale z pohledu širšího publika působilo období kolem roku 2002 snad vůbec nejvstřícněji. Sedmičlenná sestava zahrnovala hned tři hráče na smyčce: houslistu a kytaristu Pavla Cigánka (předtím Psí vojáci), houslistu Dalibora Pyše (předtím mj. Betula pendula) a violoncellistu Tomáše Schillu (předtím mj. Půlnoc). Hrál zde i Josef „Bobeš“ Rössler, který kromě různých vlastních kapel kdysi také krátce účinkoval v Plastic People.

Podstatné také bylo, že členové DG 307 disponovali solidním skladatelským potenciálem: vedle Zajíčka komponovali i Cigánek, Rössler, Oto Sukovský; z dřívějších členů Otakar „Alfréd“ Michl či Antonín Korb. A jsou tu taky ještě dvě Hlavsovy skladby: Tygr a New York – Praha – Paříž. S výjimkou Blakeova Tygra jsou všechny texty samozřejmě Zajíčkovy.

Byla to vlastně úplně jiná kapela než v buřičském období 1973–1975 nebo v introvertní etapě 1979–1980, kdy si DG 307 vytvořili zvláštní svět jakoby úplně pro sebe. Skladby z přelomu tisíciletí – namátkou Křídlo anděla, A ty říkáš a co? nebo Kdo tulákem po hvězdách – překračovaly hranice undergroundové subkultury a patří k tomu nejzajímavějšímu, co u nás v té době vzniklo. Obal CD přináší reprodukce Zajíčkových obrazů.

Přidat komentář