Dim Locator: Six Miles Deep

dimlocatorPhil Shoenfelt se vždy se svými spoluhráči – basistou Davem Allenem a bubeníkem Chrisem Hughesem – odněkud vynoří a zase na čas zmizí. Jejich nové album je koncertní; zachycuje loňské vystoupení z klubu Die naTo, který se nachází v německém Lipsku, a u německého labelu deska také vyšla. Záměrem prý bylo nabídnout, v době nakašírovaných „živáků“, které z poloviny vznikají v postprodukčních studiích, skutečnou koncertní nahrávku. Vydanou v syrové podobě, bez dodatečných studiových vylepšování. Bezpochyby záměrem je i to, že vedle svých skladeb trio hned polovinu setlistu poskládalo z coververzí. Vedle Hawkwind se například vrací ke svému oblíbenému Rowlandu S. Howardovi a nechybí ani skladba z repertoáru předchozí podoby kapely pod názvem Fatal Shore, která nahrávce dala jméno.
Sázka na syrovost se vyplatila. Ve studiové podobě by sice asi zvuk byl dynamičtější a vypiplanější, ale takhle je album pravdivou zprávou o skvělé souhře všech tří muzikantů, která často zní až magicky a dokáže fantasticky gradovat. Temně melancholický podtón i jasně zřetelné bluesové kořeny, známé ze všech Shoenfeltových projektů, tu obohacují zjevné sklony k psychedelii u obou jeho spoluhráčů, a také úsporný způsob hry, která je prostá všech zbytečných instrumentálních exhibic a často má až protopunkový tah. Ukázkově je to slyšet v předposlední skladbě Do It z repertoáru anglických psychedeliků Pink Fairies. V podání Dim Locator tu tak přestává být důležité, zda jde o vlastní skladbu nebo o lahůdkově podaný cover – podstatná je nálada i energie, kterou kapela písním dokáže vtisknout. A zanedbatelné není ani to, že autorské kousky od oblíbenců ani v nejmenším kvalitativně z celku nevyčnívají. Pokud platí, že nejlepší koncertní nahrávka je taková, která vzbuzuje chuť zase jednou kapelu vidět naživo, pak se tomuhle albu podařil zásah do černého.

Moloko, 2016, 41:28

Přidat komentář