Dinosaur: Together, As One

Trumpetistky září – napadá posluchače kvarteta Dinosaur, když se rozjedou tóny trubky Laury Jurdové (1990) v úvodní skladbě Awakening a jeden se hned rozpomene na Ingrid Jensenovou, či Štěpánku Balcarovou z našich diskografických končin. Na Jurdovou je v posledních letech zaměřena pozornost britské scény jako na představitelku nové muzikantské generace a je ověnčena řadou skladatelských i interpretačních cen. Zaujala už albovou prvotinou Landing Ground, kterou nahrála již se svým současným kvartetem, leč doplněným o cellistu a smyčcový Ligeti Quartet. Novinka Together, As One je její třetí kapelnické album, předchozí dvě vyšly u Chaos Collective (Landing Ground, 2012, Human Spirit, 2015). Pro Human Spirit si sestavila k vlastní rytmice bez klavíru dechové kvarteto v obsazení dvě trubky, trombon a bassaxofon, plus zpěvačka a kytarista. Kvarteto Dinosaur tvoří hráč na Fender Rhodes a Hammondovy varhany Elliot Galvin, baskytarista Conor Chaplin a bubeník Corrie Dick. Vzniklo pod vedením Jurdové na počátku této dekády, takže pojmenování po bytosti z oboru paleontologie je možná v nadsázce přiznáním, co je inspiruje z vývoje jazzu. Je tu slyšitelný odkaz na klasický jazz rock, na styl Milese Davise šedesátých let, když hrál pod aranžérským vedením Gila Evanse, na sound počátků elektrických pián a raných syntezátorů, které do zvukového spektra jazzu vnesly nové odstíny, ale ještě si nečinily nárok na dominantní funkci. Sugestivní náladu má hned úvodní Awakening podkreslená rytmem tam tamů a temným basováním, nad čímž poletuje zvuk trubky; časem se přidají libě barevné tóny Fender Rhodes piana. Rytmicky roztančená a melodická je skladba Robin, s lehkým latinským koloritem. Nejen pro tuto skladbu je typické střídání náladových poloh, mezi jejími jásavějšími a baladičtějšími částmi. Hlas trubky lze označit za dominující v každé fázi a nejvíce improvizující. Living, Breathing otvírá za explodujících bicích baskytarové sólo, energie bicích a poklidnější sólo trubky vytvářejí z tohoto kontrastu napětí podpořené lehkou orientální melodičností. „Zawinulovským“ vpádem Fenderu s modifikovaným zvukem zní Underdog, nad ním střídmě dlouhými tóny zní jakoby zpovzdálí hlas trubky – tady jsme nejblíže Davisovu vlivu počátku sedmdesátých let. Dalším odkazem je zvuk Hammondových varhan ve Steadily Sinking – klenuté, až kostelně důstojné a krátké (1:49) improvizaci s rytmickým doprovodem. Fanfárový úvod nad rytmikou má Extinct s varhanním podkresem v dolním rejstříku a posléze skladbu zdramatizovanou dravým sólem Hammondek, rovněž hrou trubky, místy přefukovanou. Ve skladbě Primordial se vracíme k hardbpové koncepci přelomových let rodící se jazzrockové syntézy, s průraznou „boperskou“ trubkou a rozechvělým sólem Fender piana. A také, nejen tady, je nepřeslechnutelný styl bubeníka Corrieho Dicka, dynamický, zvukově čitelný a reagující na náladu skladby. Závěrečná Interlude (2:56) je přispěním syntezátoru přímo zvonivá, lyrická miniatura, díky trubce Jurdové opět silně melodická. Album je překvapivě zralým a hudebně originálním dílkem z ostrovní jazzové velmoci a editoři rádia BBC členy Dinosaura právem zařadili mezi přední zástupce britské New Generation Artists.

Edition Records/2HP, 2017, 46:55

Přidat komentář