DIRTMUSIC: Bu Bir Ruya

Otravné klišé o nejlepším albu nahraďme jiným: Dirtmusic takové natočit museli. Vůbec nejde o smlouvu s ďáblem nebo tvůrčí vzepětí přicházející jednou za život. Ne, tu zlověstně hypnotickou hudbu energií k prasknutí nabila nelehká doba, akcelerovaná uprchlickou krizí a nárůstem nacionalismu.

Pro Chrise Eckmana a Hugo Race typický elektro-funky-rockový zvuk do znepokojivosti vybudilo místo natáčení: turecká metropole Istanbul pod tvrdou kuratelou prezidenta Recepa Erdogana. A také režimu vzdorující hostitelé, takto noví členové Dirtmusic: hráč na elektrifikovanou loutnu saz Murat Ertel a perkusista Ümit Adakale, jinak členové skupiny Baba Zula, kombinující psychedelii s akustickými nástroji, dubem a rockem. Eckman jim loni na svém labelu Glitterbeat vyprodukoval a vydal dvojalbum XX, takže k přesunu do Istanbulu nedošlo náhodou.

Tísnivá atmosféra Turecka, měnícího se prý postupně v kvazi osmanský kalifát, a nejistota, jak vše v Ertelově garážovém studiu dopadne, přinutily Eckmana s Racem, tak jako kdysi při natáčení v Mali během války, napsat texty alba Bu Bir Ruya (It’s a dream) až na místě. Víc než o vypointované příběhy, jde o črty, okamžité reakce na směs zoufalství, vzteku a empatického soucitu. V naprosto bezútěšné skladbě Love Is A Foreign Country jednu takovou s mrazivostí odúpí turecká zpěvačka Gaye Su Akyol: „Považují nás za cizince. Jako bezdomovci se po kolenou plazíme z místa na místo.

Prolnutí kytar se sazem funguje dokonale a v dobře známém přesvědčení, že není čas na experimenty, se na nás v intenzivním orientálně-psychedelicko-rockovém soundu valí silou nekompromisního příkazu k používání rozumu. „Svět bude čím dál víc menší,“ zpívá Ertel v The Border Crossing, příběhu o útěku z uprchlického tábora a nezapomenutelně zní i Raceho šepot na Safety in Numbers, do něhož vstupuje kanadská zpěvačka Brenna MacCrimmon: „Pokud zůstaneme odolní, dostaneme se dál.“

Rozumělo se samosebou, že půjde o dobré album. Ale že až tak dobré…?

 

Glitterbeat, 2017, 42:10

 

Přidat komentář