DLÙ: Moch

ARC Music, 2022, 60:08

Je jim něco málo před dvacet, přesto to do nás perou jako staří mazáci. A jsou skvělí. Archetypální tradice je na albu pomálu, za to funky nikdo nešetří, a to ani tehdy, když dojde na skotský vokální styl puirt à beul. Funky a skotská tradice dohromady moc nejdou, nicméně tady nejde jen o funky, to spíš jen směs autorského zrcadlení dávných melodií, rocku a popu v únosných dávkách stmeluje.

Když Irové se Skoty zatoužili po vysokém umění, instrumentální hudba z keltských zemí přestala být tak jako dřív vyhledávaná, hodně se u ní zívalo a hýčkali si ji spíš u nich doma, kde byli schopni od sebe jednotlivé skladby odlišovat; zbytku světa zněla tak nějak čím dál víc stejně a k docenění došla pouze tehdy, když nám zvyšovala hladinu tanečního adrenalinu. Pak kopli do dveří pankáči Treacherous Orchestra, elektroničtí Niteworks nebo Elephant Sessions, bodhrány letěly do kouta, zaduněla rocková rytmika a radost se vrátila. Jen hluchému přitom ušlo, jak originálně se nové kapely rozhlížejí po světě a skotskou tradici uvádějí do moderního kontextu. Na festivalu Celtic Connection v Glasgow jim začali fandit i nejzarputilejší puristé a to už bylo co říct. Se slávou se tu v roce 2018 poprvé kontaktovala i pětice DLÙ: čtyři zruční muzikanti a fantastická houslistka Moilidh NicGriogair. Skladatelé nenudící ani v dlouhých skladbách prošpikovaných kytarovými sóly, funky baskytarou a melodickým soupeřením akordeonu s houslemi. Název DLÙ se z gaelštiny překládá jako blízkost a vztahuje se ke kamarádství navázanému v Sgoil Ghàidhlig Ghlaschu – první střední škole vyučující ve skotské gaelštině; pro kapelu zásadním identifikačním symbolu. Vloženém do dvou gaelsky zpívaných skladeb, kdy se k nim přidává spolužák Joseph McCluskey: v Ràcan uplatní umění rytmického, ničím nedoprovázeného zpěvu puirt à beul a v tradiční Bràighe Loch Iall společně s Moilidh a zbytkem kapely ve sboru propadnou typické keltské slaďárně. Ale budiž, odpuštěno. Jo a Moch nepřekvapivě znamená svítání.

Přidat komentář