Do zahájení už 27. ročníku festivalu v sympatickém jihomoravském městečku zbývá v době vydání tohoto čísla jen necelý měsíc, proběhne od 4. do 7. července. Čtenářům UNI doufejme netřeba vysvětlovat, o jaký festival se jedná, ale malý přehled toho, co pro vás letos na něm chystáme, a pár tipů pro nerozhodnuté, proč se tam třeba vypravit, ani jim nemůže uškodit. Obecně je k nabídce letošního ročníku hned na úvod dobré zmínit dvě specifika: sešlo se v něm o trošku více zahraničních jmen, a také poměrně početné zastoupení umělkyň. Obojí je naprostá náhoda a shoda okolností.
To první souvisí s tím, že zajímavých účinkujících ze zahraničí je k dispozici poměrně hodně, a také – proč to neříci bez chození kolem horké kaše – dost často znají svoji cenu lépe než tuzemští interpreti, kteří mají obecně tendenci se značně přeceňovat. Zastoupení žen na pódiích pak nevychází z nedávné iniciativy Keychange a jejích snah o genderovou vyváženost na festivalech, ale naopak z toho, že jsme přesvědčeni, že umělkyň, které nepotřebují zvýhodňovat na základě pohlaví, ale zkrátka produkují skvělou a výjimečnou tvorbu, je stále více.
Hudba ze všech koutů
Program Boskovic letos připravilo celkem devět dramaturgů, a tak není divu, že je poměrně pestrý. A i když všude zdůrazňujeme, že jde o festival multižánrový, a hudba tak v něm tvoří jen část nabídky, tak i její záběr je poměrně široký. Tady je dobré říci, že mnozí interpreti se dostali na boskovická pódia i díky spolupráci či inspiraci odjinud – ať už to jsou objevy ze šumperského Blues Aperitivu, tipy z Welcome scény Hradeckého slunovratu, kapely, které se úspěšně představily v klubu Kaštan či Kavárně Potrvá, nebo zpívající autorky Jana Kozubková a Eliška Sýkorová, které vzešly z loňského ročníku písničkářské přehlídky objevů O ptáka Noha, kde je vybrala porota tvořená mj. i ostřílenými matadory Janem Burianem, Petrem Linhartem či Petrem Vášou.
Program samozřejmě nabízí i ty, které průměrně informovanému českému posluchači není potřeba představovat: do Boskovic se tak po několika letech vrátí WWW Neurobeat (s loňským albem, které mnozí kvůli mrazivým textům označují za jejich nejsilnější), stále proměnlivější Zrní, či už letité kvarteto Hm…, kterému termín festivalu hnedněkolik let kolidoval s koncertním kalendářem (možná je právě zde možné podotknout, že jen z tohoto důvodu letos v Boskovicích nehrají například Povodí Ohře nebo Midi Lidi). A nošením dřeva do lesa, je i hlouběji pitvat, proč bude – potom, co tu už kdysi zahrál coby člen dua Kazety – páteční večer uzavírat stále populárnější Ventolin, či proč se znovu objeví v Boskovicích Kittchen. Ten nicméně tentokrát zahraje v nepříliš často prezentovaném silném triu, kdy mu bude sekundovat nejen bubeník Tomáš Neuwerth, ale i Aid Kid v roli
klávesisty a kytaristy. Ten se pak další den představí i sólově jako DJ. To Katarzia se kdysi poprvé prezentovala v Boskovicích jako začínající křehce-folková písničkářka s kytarou; aktuálně už zahraje v pozici velmi populární zpěvačky (najděte si třeba na YouTube její koncert na děvínském vrchu, se symfonickým orchestrem a několikasethlavým publikem) a spolu s doprovodnou kapelou.
Divočiny i něžné ukolébavky
Daleko větší neznámou může být chorvatská audiovizuální formace radikálních feministek Žen. Objevily se u nás už např. na Colours of Ostrava, a uhranuly jak hudebním přeléváním se mezi nejrůznějšími vlivy, od melodických ploch po až punkovou energii, tak i zjevně deklarovanou nekompromisností: „Žen jsou skutečně alternativní kapelou, nenajdete u nich žádnou nemotornost nebo negativní smýšlení, jsou naprosto ponořeny do své hudby. Jejich zvuk (pro ty, co potřebují srovnání) je jiskřícím mixem Felt, Stereolab a Spacemen 3, zabaleným do výrazného, pulsujícího a žhnoucího celku, který ještě o třídu povyšují ohromující vizuály,“ napsal o nich respektovaný hudební server Louder Than War. Několikrát už u nás vystoupil i Francisco Ramos, známý jako Ceschi, americký zástupce a zakladatel labelu Fake Four, který objevil i dnes mnohem populárnějšího Astronautalise (není tak divu, že ten hostuje na novém Ceschiho albu). Ceschi na svých vystoupeních udivuje samozřejmostí, s jakou přechází od 
divokého rapování k intimnímu písničkářství s kytarou, soulovým polohám a až popově vstřícným melodiím. Je tak jen zdánlivý vtip, že mezi těmi, kteří ho ovlivnili, zmiňuje tak odlišné interprety, jako jsou Bad Brains, Tracy Chapman nebo My Bloody Valentine. Nová deska Sad, Fat Luck z letošního dubna, sklízí jeden nadšený ohlas za druhým. „Hip hop, jak já ho cítím, je tak deset žánrů pod společným deštníkem,“ říká a připomíná, že pod slovem „rock“ se také shrnují tak odlišné kapely, jako jsou Radiohead a Rolling Stones. „Tak proč neexperimentovat,“ směje se.
Naopak prý zcela poprvé u nás zahrají čtyři francouzské dámy Les Bubbey Mayse, které se letos ujmou zahajovacího koncertu. Jejich skladby nezapřou silný vliv klezmeru a jidiš tradic, ale nebyla by to kapela z Francie, kdyby v nich nebyla patrná i šansonová melancholie a odér kabaretu.
Fanoušci Už jsme doma jistě už zaznamenali novozélandské partnerské duo mr. sterile Assembly, se kterým se UJD seznámili na koncertech za mořem a které s nimi i u nás absolvovalo už hezkou řádku společných vystoupení. Zároveň se také dá říci, že ti, kteří si oblíbili UJD, asi nebudou mít problém ani s divokostí téhle dvojky, aktuálně se zas na chvíli vyskytující v Evropě. Energickou hudbu, která může připomenout i někdejší duo Američanů z Tábora Sabot, doplňují i bláznivé kostýmy a dotažená show. Překvapením však může být i domácí kapela. Táborské, dnes už manželské, duo Kalle před časem představilo speciální projekt: akustické koncerty v rozšířené sestavě. Letos se k nim na několika málo místech vrátí a my jsme rádi, že Boskovice jsou mezi nimi. Kalle with Acoustic band nabízí v sestavě i harmonium nebo violoncello, kamarády ze spřátelených kapel (jako jsou bubeník z Five Seconds to Leave nebo baskytaristka z Remek) a jako ukolébavky na dobrou noc zahraje průřez z obou svých alb Saffron Hills a Live from the Room, ale i nové skladby.
Malí, ale šikovní
Na UNI scéně každoročně vystupují až na výjimky ti, kteří v Boskovicích ještě nebyli. Letos mezi nimi bude i barcelonské duo slečen Meconio. Loňské debutové album jim přineslo oprávněný zájem i pozvánky na koncerty, jejichž výsledkem je i letošní evropské turné. Jejich postoje i přístup pak nejlépe vystihuje nálepka post-punk: „rytmická pokroucenost, naléhavost, energie, hlasitost, vztek, to vše v minimalistickém obsazení v podobě bicích, kytary a dvou hlasů,“ praví charakteristika. A z podobného kadlubu je i ve stanu Potrvá hrající mladá Polka, vystupující coby punkový one-women-band The Pau. To indie-rockoví Timbertwig, trio z Londýna, jsou vedle nich přece jen klidnější a zadumanější. Přesto jejich charisma, uvolněný groove a syrové riffy, společně vytvářejí pozoruhodné napětí.
Samy o sobě budou – snad příjemným – překvapením pro všechny, kteří bedlivě nesledují jen tyto žánrové scény, jak bluesové, tak na česko-německé spojce kooperující jazzové party ve Skleníku. Zajímavé určitě bude i to, jak si s prostorem synagogy poradí křesťanská kapela Augenblick, a tomu, kdo nezaznamenal nedávná výtečná alba Iluzja resp. Bardo, lze jen poradit, aby se zašel podívat do Evangelického kostela na jejich podání od Doroty Barové, resp. o den později do Skleníku, kde projekt Bardo spojující folklorní tradici se současností naživo předvede Sisa Fehér se svou kapelou, kočírovanou Vladko Miklášem.
Na neděli tentokrát připadl i akustický den UNI scény, a jeho ozdobou bude mj. mezinárodní formace Yo Soy Indigo v čele se zpěvačkou a kytaristkou Emily Thiel z amerického Connecticutu. Ta se loni uvedla debutovou deskou, jistě ji poměrně výrazně charakterizuje to, že v Praze na ni nejčastěji narazíte v Jazz Docku, a se smíchem o sobě říká, že hraje něco mezi „folk-funkem a freak-folk-jazzem“. A kdo má chuť objevovat opravdu mladá a začínající jména, jistě zavítá do stanu Potrvá na elektropopové písničkářské duo Něco něco, darkwave elektroniky a chráněnce Moimira Papalescu Noví lidé nebo českou alter-popovou zpěvačku s ruskými kořeny Aiko. Vedle nich jsou totiž loni jako objev roku označovaní křísitelé art-rocku, pražská kapela Market, už v podstatě zavedenou partou.