Revival akustické bluesové kytary už trvá mnohem déle než samotná éra meziválečných nahrávek praotců této hudby a mnozí z jeho nejvýznamnějších veteránů již nejsou mezi námi, například John Fahey ( 2001), Dave Van Ronk ( 2002) nebo Eric Von Schmidt ( 2007). Ve stopách dnes již legendárních firem věnovaných tomuto vyhraněnému okruhu, jako byly od roku 1959 Takoma a od roku 1971 
Kicking Mule, se v loňském roce vydal label Blind Lemon Records z dolnosaského Ganderkesee. Vtipné (heraldicky řečeno mluvící) logo, mohou téhle firmičce závidět nejmocnější giganti hudebního průmyslu.
Podobné projekty začínají začasté vydáním vlastního alba a nejinak je tomu i zde: na samém počátku stálo album Thomase Schleikena Beech Mountain Hill (což je překlad názvu okresu Bookholzberg, kde kytarista- -vydavatel žije). Album je koncipováno v přísně „elpíčkovém“ rámci jedenácti nahrávek, díky čemuž se poslouchá jedna radost. Nejen třemi skladbami z repertoáru Mississippi Johna Hurta, ale též vlídným projevem a čistě provozovaným fingerpickingem navazuje Schleiken na legendárního songstera. Na albu je dále jedna věc od Garyho Davise, jeden Robert Johnson a jeden Springsteen, zbytek tvoří tradicionály, včetně osobitě aranžované When the Saints Go Marching In, a tři vlastní instrumentálky. Občas se ozve harmonika Thomase Freunda, stejně nenásilná jako kytaristova hra. Celková atmosféra všech nahrávek je neobyčejně přívětivá, nikdo si zde nehraje na mississippského rodáka ani na ďáblova spřežence.
Pod značkou Blind Lemon Records navázal Thomas Schleiken vydáním podobného titulu ostříleného Toma Shaky, nazvaného Delta Thunder- -The Field Recordings. Zde je ovšem všecko jinak: tato kolekce obsahuje bezmála dvojnásobek nahrávek, kytarista hraje a zpívá o poznání drsněji, a především naplno pouští uzdu své image dřevního bluesmana. Dlužno říci, že velmi úspěšně, snad i díky tomu, že i autentičtí černí bluesmani zhusta též začasté předváděli jistou komedii, takže rašplovitý jazyk Toma Shaky působí zcela patřičně. A svoje udělala asi i léta, která si s bluesovou kytarou už odsloužil, i jeho kontakty s Louisiana Redem a Davidem Honeyboyem Edwardsem.
Nahrávky pořídil zkušený lovec terénních nahrávek na americkém Jihu a také zdatný fotograf Axel Küstner. Podtitul alba naznačuje, že záměrem – a dlužno říci, že úspěšně dosaženým – bylo nahrát album, které by se blížilo autenticitě terénních nahrávek. Vysloveně husarským kouskem bylo zachycení hromobití a následného deště uprostřed skladby (patrně dodatečně) nazvané Delta Thunder.
Problémem Shakova alba je nakonec nadbytek materiálu – dost dobře je nelze vyposlechnout bez pocitu nemilé přesycenosti a ani zařazení kousků s mandolínou či ukulele, stejně jako příliš překotně odehraná eaglinovská Malaguena věci sebeméně neprospějí. Na albu hostují kytarista Ferdinand Jerryroll Kraemer, harmonikář Keith Dunn a profesor David Evans (jehož album Live at Alte Post je ostatně třetím titulem Blind Lemon Records).
Zatím nejproblematičtější položkou katalogu je album The Fingerstyle File-Live im ORF Kulturcafé, které přináší nahrávky rakouského kytaristy Alwina Schönbergera. I on přichází se směsí tradicionálů a fingerpickingové klasiky, ale čím výše si svojí efektní – v klubovém prostředí možná velice účinnou – hrou klade laťku, tím častěji ji shazuje vysloveně odbytými pasážemi notoricky známých fingerpickingových standardů typu hurtovských Stagolee či My Creolle Belle. Ani občasné najazzlé harmonické výlety nejsou právě ku prospěchu věci, naopak tvrdší vysloveně bluesová čísla vyznívají nejlépe, jakkoliv jsou zřejmě jen částí repertoáru, který si kytarista zřejmě přeje udržovat spíše širší. Jak instrumentální, tak ještě více vokální stránka Schönbergerova projevu si zřejmě žádají čas k patřičnému vyzrání.
Čtyři první položky katalogu Blind Lemon Records opět potvrzují, jak rozdílné mohou být cesty v této zdánlivě tak beznadějně úzké oblasti: každá z desek představuje jinou kapitolu vývoje daného instrumentalisty, jiné umělecké ambice a samozřejmě i jinou generaci. Přijmeme-li předpoklad, že samotné blues je pořád tak nějak alive, pak bluesová akustická kytara je na tom přinejmenším stejně tak dobře, nyní i díky těmto citrónovým vitamínům.
