Dominique Pifarély: Time Before And Time After

dominiquePoezie beze slov. Tak by se dalo stručně charakterizovat nové sólové album francouzského jazzového houslisty Dominiqua Pifarélyho (* 1957). Ten se od konce 70. let věnuje modernímu jazzu i improvizované hudbě evropské tradice, vystupuje a nahrává s kvartetem i sextetem, komponuje soudobou hudbu pro Ensemble Dédales. V poslední době však čím dál víc dává přednost hře v duu (s violoncellistou Vincentem Courtoisem nebo s hráčem na perkuse Michelem Rabbiou) a také sólovým projektům. Vedle toho se zabývá také literaturou a speciálně poezií. V roce 2002 například začal pracovat s kontratenorem Dominiquem Vissem na cyklu zhudebněných veršů Jacquesa Dupina, Andrého du Boucheta a Paula Celana. Těmto a dalším pěti básníkům věnoval houslista své nejnovější sólové album Time Before And Time After. Album obsahuje devět kompozic – osm Pifarélyho vlastních a na závěr jazzový standard My Foolish Heart. Ten se zbytku kolekce nijak zvlášť nevymyká, i když Pifarély nenatočil čistě jazzové album. Známá melodie, drásavými tóny Francouzových houslí a jeho citem pro improvizaci pochopitelně pozměněná, totiž tvoří jakousi codu, tečku coby odkaz na zdánlivě jednoduchou a přitom inspirující poetiku americké písňové tradice (píseň My Foolish Heart s textem Nada Washingtona vznikla v roce 1949 pro stejnojmenný film).
Mnohem důležitějších je však prvních osm skladeb alba. Každou z kompozic o průměrné délce sedm a půl minuty autor věnoval jednomu básníkovi. Zastoupeni jsou většinou francouzští autoři, nicméně „prostor dostane“ i palestinský autor Mahmoud Darwich, Rumun Paul Celan nebo i u nás oblíbený Portugalec Fernando Pessoa. Minimalisticky pojatý booklet – jak je ostatně pro značku ECM typické – neprozrazuje víc, než je třeba. Je tedy na posluchači, aby se pokusil dekódovat souvislosti.
Například Jacques Dupin, který zemřel v roce natočení alba (2012), byl velkým obdivovatelem obrazů Joana Miróa. A jako by náročné improvizované pasáže skladby Avant le regard, místy připomínající až elektronickou hudbu, jeho abstraktní plátna připomínaly. Neklidná, dramatická, do forte gradující skladba D’une main distraite možná líčí život belgického autora Henriho Michauxe, který se poté, co tragicky skončil život jeho ženy, upnul k drogám. Paul Celan, který za války prošel pracovním táborem v Rumunsku, ve své tvorbě reflektoval holokaust. Pifarélyho skladba Gegenlicht je inspirovaná jeho stejnojmenným aforistickým textem z konce 40. let. A Fernando Pessoa? Zkusme jím inspirovanou skladbu Meu ser elástico porovnat se zhudebněním jeho veršů v podání české skupiny Maraca. Myslím, že Gabriela Vermelho by si s Dominiquem Pifarélym hudebně rozuměla. Album Time Before And Time After je inspirativní právě těmito svými přesahy. Navzdory minimalistickému obsazení obsahuje několik vrstev sdělení a autor na něm zúročil své dlouholeté zkušenosti i erudici.
ECM, 2015, 63:13

Přidat komentář