Dospět k sebejistotě

Ještě v minulém roce měli čeští fanoušci kontrabasisty Avishaie Cohena možnost několikrát vidět po jeho boku talentovaného klavíristu Nitaie Hershkovitse. Cohen prokazuje více než dobrý čich na mladé hudebníky již od začátku své kariéry. Hershkovits patří bezesporu kjeho nejlepším odchovancům. Nedlouho po vydání třetí společné desky From Darkness ohlásil Hershkovits překvapivý odchod z Cohenova tria na sólovou dráhu. V těchto dnech vychází jeho debut I Asked You A Question, dokazující, že osamostatnění se bylo u Nitaie krokem vpřed. Na žánrově pestrém albu se skvělými hosty, vznikajícím mezi New Yorkem aTel Avivem, se osmadvacetiletý pianista ukazuje i jako zdatný klarinetista, zpěvák, textař a skladatel.

nitaieHrát na klavír jsi začal poměrně pozdě, v patnácti letech. Kolik času jsi u nástroje jako teenager trávil a jak vypadá tvá denní rutina v současnosti?
Pamatuji si, že jsem seděl u piana po většinu dne – pokud jsem zrovna nebyl ve škole. Byla to téměř jediná věc, co jsem dělal. Bydlel jsem s rodiči blízko Galilejského jezera, kde ani nebylo moc co na práci. Poslouchal jsem hodně desek, zůstával do noci vzhůru, abych si mohl přepisovat sóla. Co se týče cvičení dnes, nic není pevně dané, vše se obměňuje. Stupnice, hra z listu, komponování… zapojuji mnoho klasické hudby, rozšiřuji si repertoár a tak podobně.

Vím, že sis na sezení ve škole nepotrpěl a preferuješ soukromé lekce. Dal ti však některý z tvých učitelů radu, kterou máš stále na paměti? Ať již hudební či do života?
Když mi bylo šestnáct, přišel jsem na hodinu a jeden z mých prvních učitelů mě vzal ven na procházku. Asi dvě hodiny jsme jen chodili. Dal si čas, aby mi objasnil, jak je důležité zůstat vždy skromný, ptát se na věci, kterým nerozumíš a respektovat své spoluhráče. To stále ctím a vážím si toho. Především proto, že to tě na školách nenaučí. Tak jednoduché rady budou mít vždy váhu.

Hraní s Avishaiem Cohenem muselo být krásné, ale i náročné – ať již kvůli neustálému cestování, tak především z hudebního hlediska – jeho akurátnost je vyhlášená. Tys u něj navíc začínal jako velmi mladý muzikant, ve třiadvaceti letech…
Prvně bylo nejnáročnější naučit se zpaměti jeho repertoár. Byl jsem překvapen, s kolika jemnými nuancemi jsem se musel vypořádat. Rytmus, dynamika, odstíny každé skladby. Nebyl jsem na to zvyklý. Nenechal mě od věci odejít, dokud jsem ji správně nezvládl. Navíc ta intenzita. Odehrát každý večer koncert, hodiny zkoušet po návratu z turné. Jako kdybych chodil do školy od rána do noci.

S Cohenem jsi nahrál tři alba, každé z nich v odlišné sestavě – Duende (2012) pouze v duu, Almah (2013) se smyčcovým doprovodem, až po nejnovější From Darkness (2015) v triu s bubeníkem Danielem Dorem. Jak na jednotlivá období vzpomínáš?
V kapele většinou začínal pianista duet, později se přidal bubeník a trio začalo rozvíjet motiv. Nastavení dua bylo od začátku velmi příjemné, proto za mnou Avishai přišel s tím, že je nutné to zdokumentovat. Navzájem jsme si důvěřovali v jakémkoliv hudebním rozhodnutí. Při nahrávání Duende bylo zapotřebí velké zodpovědnosti, natáčelo se v jedné místnosti, museli jsme se navzájem sledovat, dýchat spolu. Nebyl tam žádný bubeník, podle kterého bychom se rytmicky řídili ani žádný dechař, vykreslující melodii. Vše tak bylo o mnoho křehčí.
Projekt se smyčci mi otevřel mysl. Nebyl jsem jen klavíristou, ale i hudebním režisérem. Rozepisoval jsem party, dělal důležitá rozhodnutí týkající se aranží. Navíc vymýšlel klavírní party zkrášlující témata smyčců a hoboje. Byla to velmi intenzivní, produktivní a obohacující zkušenost. A mimo jiné velká zábava, protože jsme na cestách byli předtím jen čtyři (včetně Simona, našeho zvukaře a road manažera), a najednou se rok a půl cestovalo v partě třinácti kamarádů. Osvěžující.
Během smyčcové éry odehrálo trio mnoho samostatných vystoupení, semklo se a přinášelo lepší výsledky i v doprovodu ostatních muzikantů. Museli jsme to zkrátka nahrát a jsem tomu rád. Co se týká poslední nahrávky tria, From Darkness, cítím, že bylo důležité to zachytit, odehrávalo se mezi námi něco speciálního. Po mnoha odehraných koncertech se smyčci či bez nich jsem se cítil velmi jistě, otevřel jsem se hudbě a byl uvolněnější v improvizačních partech. Chtělo však hodně úsilí a času k této sebejistotě dospět.

Přiznal jsi jednou, že máš rád klavírní workshopy. Je nějaký, na který vzpomínáš obzvláště rád?
Hodně mistrovských dílen jsem sledoval online: přednášky Leonarda Bernsteina s názvem The Unanswered Questions z Harvardu, viděl jsem mnoho workshopů Barryho Harrise, Chicka Corey, Andráse Schiffa, Daniela Barenboima, Steva Gadda, Teda Greena, Jaca Pastoria a mnohé jiné. Moc se mi líbily, neboť nemluvily jen o muzice, ale uváděly mnoho velmi dobrých praktických příkladů přímo na nástroji.

nitaie_2Tvá sólová nahrávka I Asked You A Question, vycházející 8. února, je velmi překvapivá. Eklektická, avšak vyvážená, připomínající nahrávky Marka Guiliany, už jen díky podivným rytmům bicích.
Velmi se liší od věcí, na kterých jsem dosud pracoval, tedy od akustického vystupování a nahrávání. Uchopili jsme základní nápad, ať už improvizovaný nebo samplovaný, a po vymyšlení základního rytmu obvolali nejrůznější hudební přátele, aby k tomu přidali vlastní podíl a styl. Výsledek je přesně takový, jaký jsem chtěl – hudební nápady, rozvíjející se do příběhu, zachycující živelnost každého muzikanta podílejícího se na nahrávce. V posledních měsících jsem byl v blízkosti velmi osobitých hudebníků, tvořících hudbu odlišnými způsoby a poslouchal jsem nejrůznější žánry – africkou hudbu, beat, indie-elektro, pop, klasiku i jazz, což mě nepochybně ovlivnilo.

Odkud pochází titul alba, nikterak korespondující s názvy skladeb?
Název pochází z jednoho vtípku pro zasvěcené, který se mezi kamarády často používal. Když někdo z nás vyřkl řečnickou otázku, na kterou se samozřejmě nikdo neobtěžoval odpovědět, zopakoval jsi jen „na něco jsem se ptal“.

Proč sis zvolil ke spolupráci právě producenta z beatové scény Yuvala Havkina aka Rejoicera?
Rejoicer za mnou přišel po sessionu u kamaráda a řekl jen „pojďme udělat album“. Má úžasné studio v Tel Avivu se snovým zvukovým systémem, analogovými synťáky, zesilovači a deskami apod. Vedle jeho zaměstnání producenta, je také členem Buttering Tria, kde působí zpěvačka Keren Dun, basák Beno a L. B. T. crew, všichni skvělí muzikanti. Už jsem navíc Rejoicera znal a sledoval jeho práci předtím, než jsme začali spolupracovat. Jsem velmi vděčný za to, že mi byl po boku. Mám skvělý pocit z toho, jak si rozumíme, aniž bychom museli ubírat z jedinečnosti toho druhého.

Jednou z nejkrásnějších skladeb na desce je vlastně hned úvodní Robin, tedy Červenka, kde sám zpíváš. O červenkách ve svých básních hovořila již Emily Dickinsonová a mnozí další umělci. Náhoda či záměr?
Bylo to poprvé, kdy jsem zkusil napsat text a zpívat. Červenka – to nebyl záměr, jen se mi líbilo, jak to slovo zní. Navíc, když jsem byl malý, tatínek mi často říkal, že je to vzácný druh, takže jsem byl nadšený pokaždé, když jsem ho spatřil. Stal se mým oblíbeným opeřencem.

Vzhledem k počtu hostů, velmi vytížených muzikantů, jako jsou kytarista Kurt Rosenwinkel, zpěvačka Georgia Anne Muldrow, bubeník Amir Bresler, multiinstrumentalista Yogev Glusman či tvůj kolega z Cohenova tria, bubeník Daniel Dor, bylo natáčení asi organizačně nelehké…
Ve srovnání s klasickou studiovou session plynula práce značně odlišně. Kdykoliv jsme se sešli ve studiu, bylo to jako setkání doma u kamaráda – jídlo, pití, hraní. Nejednalo se o oficiální prostředí. Jedinou složitější věcí bylo zasílání muziky Kurtovi a Georgii, aniž by byli přítomni ve studiu. Oba odevzdali dokonale zapadající výsledek. Kurt Rosenwinkel je jeden z mých nejoblíbenějších muzikantů vůbec. Poslouchám ho od svých sedmnácti, seznámili jsme se osobně během turné s Avishaiem. Vědel jsem, že by se na tuto desku výborně hodil, svou stopu ke kousku My Turn nahrál někde na cestách. Georgia Anne Muldrow, jejíž práci jsem znal už díky Madlibovi a Mos Defovi, napsala text a melodii k formě, kterou jsme předpřipravili ve studiu. Má ten zkažený jazzový hlas, který jsem potřeboval.
Ostatní osobnosti na desce jsou moji dlouholetí přátelé a kolegové, ke kterým vzhlížím a obdivuji jejich práci. Ve skladbách se střídají na bicí automat a živé bicí Amir Bresler, Aviv Cohen a Daniel Dor. Yonatan Albalak hraje na kytaru, Yogev Glusman a Alon Lotringer na basu. Rok a půl jsem byl během Avishaiova smyčcového projektu na turné s cellistkou Yael Shapira, která laskavě souhlasila s nahráním cellového partu v My Turn. Shai Tsabari je jeden z nejlepších zpěváků posledních let. Má mimořádnou vokální techniku, obtížně naleznutelné jemensko-soul-pop kvality. Přišel do studia až na poslední chvíli a stačil mu jen jeden pokus k lince na Datlash. Desku z valné většiny mixoval Rejoicer a já, masteroval brilantní Assaf Shai. Plánuješ teď turné a v jakém složení se vydáš na cesty? Už mám nějaké termíny naplánovány u příležitosti vydání desky, pořád na tom pracuji. Pojedu s Rejoicerem za kontrolerem a laptopem, já budu u kláves a piana.

Přestěhoval ses nedávno nastálo do New Yorku, proč právě tam?
Chtěl jsem potkat nové lidi, s kterými bych hrál, naučit se nové věci na novém místě, pracovat na své muzice. New York není jediným takovým místem, ale rozhodně jedním z nejživějších. Každý zde chce hrát, pořád se něco děje a většinou to zahrnuje vynikající muzikanty.

Přidat komentář