Dybbuk se Zuby nehty…

„Dobrý den, mohl bych s vámi mluvit? Je to ve vašem zájmu.“ Tímto způsobem oslovuje neznámý muž vrásčitého vzhledu na ulicích náhodné chodce. Je to natolik překvapivé, že každý se zpravidla zarazí a s hrůzou očekává, co se bude dít. „Chtěl jsem vám říci, že zřejmě nemáte po večerech co dělat, nudíte se a trpíte nespavostí.“ Po této šokující větě se už reakce rozdvojují. Jedni se nafouknou a po chvíli zase vyfouknou, druzí se též nafouknou a chtějí buď zmizet a setřást svého protivníka či začít být sami nepříjemní. K tomu už ovšem nejsou připuštěni, poněvadž následuje blesková informace, nečekaný slovní direkt: „Znám lék na veškeré vaše bolístky. Právě totiž vyšla deska dívčí skupiny Dybbuk!“
Už jste se s oním pánem setkali? Asi ne. Není divu, vyhledává totiž převážně osoby starší, společensko-diplomatického vzhledu, u nichž se dá předpokládat, že jak Dybbuk, tak ani něco podobného neznají. Ale kdo je vlastně podobný této kapele, která existuje už od roku 1981? Nejprve vystupovaly pod názvem Plyn („Pusťte si plyn, plyn pustí vás“), později se přejmenovaly na Dybbuk („Óóó, dybbuk je zlý duch“) a nyní působí jako Zuby nehty. Pavla Slabá, Hana Řepová, Marka Míková, Kateřina Jirčíková (Nejepsová), Eva Trnková a čerstvě Alice Kalousková (donedávna v Už jsme doma) se společně snaží navázat na tradici legendárního, až kultovního Dybbuku, ovšem výhradně s novým repertoárem. Taktéž by se již rády konečně zbavily věčného srovnávání s Panikou. Svého času tím byl zahuben i zlý duch Dybbuk a tato zkušenost už jim jednou stačila.
Pavla Slabá: „Hrajeme pouze naše vlastní písničky, které vyjadřujou nás, naše životy. Milujeme je. Rády se spolu vídáme a to hraní je naše seberealizace. Jsme osudově spřízněny. Muzikou se neživíme a ani nechceme živit, není to pro nás to hlavní.“ Přestože už mají osm dětí, plánují malé turné, a to od 12. do 17. prosince. Jinak vystupují sporadicky, důvody jsou zřejmé. Ty doby, kdy hrály s Dybbukem až deset koncertů měsíčně, jsou nenávratně pryč. Zachovaly se jim alespoň vzpomínky a jedna z nich má podobu velké desky obsahující devatenáct písniček z let 1981 až 87. Spolu s EP, které před lety vyšlo u Pantonu v rámci série Rock debut a s připravovanou knížkou textů, je to to jediné „hmatatelné“, co po Dybbuku zůstalo. Mohlo by se zdát, že to není zase tak málo, ale…
Pavla Slabá: „S Dybbukem jsme měly spoustu skladeb, zhruba přes padesát. Proto byl pro nás výběr na tuhle desku dost krutej. Všechny ty písničky máme rády, všechny jsou něčím pozoruhodné, každá pro nás něco znamená.“ Kde se v těch holkách vzal tak velký tvůrčí potenciál? Po několikerém obehrání LP a EP jsem se sám ujistil, že všech 24 kousků představuje hodnotné a svéprávné střípky pozoruhodné mozaiky celé éry Dybbuku. Ani o jedné skladbě se nedá říci, že by byla zbytečná.
Pavla Slabá: „Hodně dělalo to, že všechny jsme měly nápady a zpracovávaly jsme je společně. Nikdy pro nás nebyla zásadní dokonalost, která je typická pro muže. Vždycky pro nás bylo důležitější zhudebnit dobrou myšlenku, než jenom dokonale zahrát nějakou blbost. Ale hlavně nás vždycky štvalo, když se někde psalo ,dívčí skupinaʻ. Všiml sis snad někdy, že by se psalo ,klučičí skupinaʻ?“
Mohlo by se zdát, že jsou to všechno feministky, které si programové kluky mezi sebe nepustí. I když „na každém šprochu pravdy trochu“, jak říká jedno moudré přísloví. Se Zuby nehty zpočátku zkoušelo pár kluků, ale …ovšem …jelikož …no …protože… Pavla Slabá: „Ze začátku jsme Zuby nehty byly já a Marka a pak tam byl její manžel Tomáš a dále Honza Lorenc a Michal Pokorný, tedy převaha mužů. Postupně jsme je ale nahradily, a to proto, že neměli žádnej tvůrčí potenciál, hráli jenom naše písně. Raději jsme je nahradily tvůrčími ženami.“ LP Desku „Ale čert to vem“ vydal Dybbuku Punc. Natáčely ji čtrnáct dní a producentsky i manažersky jim pomáhal Mirek Wanek z Už jsme doma. Nebývá u nás častým zvykem, aby sama kapela byla se zvukem spokojená. „Dybbučky“ jsou ovšem nadmíru a ten-to fakt připisují právě Wankovi. Vžil se prý do producentské role s takovým odhodláním, že dal do nahrávky celou svou duši. Ostatně Zuby nehty jsou s Už jsme doma a tak trochu i se Třemi sestrami velice spřízněny. U jedněch zkoušejí ve zkušebně a s druhými si je pletou…
Pavla Slabá: „Jednou jsme já, Marka a Eva šly ze zkušebny na oběd na Kovárnu a měly jsme tam s sebou i nástroje, takže bylo poznat, že jsme muzikantky. Po chvíli tam k nám přišli nějaký mladý kluci, a že prej jestli nejsme ty Tři sestry.“

Přidat komentář