DŽAMBO AGUŠEVI ORCHESTRA: Brasses For The Masses

Asphalt Tango, 2020, 36:12

Mezi nečekané hudební překvapení patřily po pádu Železné opony romské kapely z Balkánu, trhající naše dosavadní vnímání dechovky na kusy. Do té doby na Západě nikdo netušil, že se dá virtuózně hrát s tak tryskovou rychlostí. Naparování, že dokážou vytáhnout mrtvoly z hrobu, střídalo ujišťování, že je tam zase v pořádku vrátí a jedna parta trumfovala druhou, kolik zemdlelých tanečníků po ní zůstane.

Moment okouzlení zanedlouho vyšuměl. Vzpomínky na dobové fotografie a Kusturicovy filmy zobrazující vesnické chlápky v nepadnoucích oblecích, čerpající z hudebních zdrojů regionu a intuitivně přebírající skladby odjinud, které jim cvrnkly do nosu, dnes vystřídali playbojové nastrojení podle poslední módy s mobily, co se jim málem ani nevejdou do kapsy, a s dobrým odhadem, co po nich nejen západní publikum žádá.

Autentickou syrovost nahradil do detailu vyleštěný zvuk a rozdíl mezi starými a novými kapelami není v tom, jak nadále naprosto bravurně hrají, ale co hrají. Makedonský trumpetista Džambo Aguševi už dávno, bez sentimentu a s pořádnou dávkou komerčního cynismu, přemýšlí jako kosmopolita: na stále platný romský mustr pasuje americké funky, jazz nebo turecké pop hity. Nepatrně sice v Brasses for the Masses zachází k hip hopu, ale v daleko vražednějším tempu.

Na jeho úsilí přesvědčit nás, že tradice balkánských dechovek modernami nekončí, je obdivuhodné, že k tomu Džambo pořád nepotřebuje žádné „elektropomůcky“ a studiové dotáčky – v surf-western skladbě Crazy Horses (vypůjčené od Mathiase Duplessyho) napodobuje trumpetou i ržání koní – a vše dokáže zahrát bez problémů naživo; možná ještě lépe. Do země vás čtyři tubisté, tři trumpetisté a dva bubeníci určitě zadupou s Old Bazaar Groove: reminiscence na Boom Boom Johna Lee Hookera s drsně bluesově zpívajícím Džambem vrcholí divočinou na tureckém tržišti a přehrávat ji několikrát za sebou není známkou údivu, ale nenasytnosti. Platí to vlastně skoro pro celé album.

 

 

Přidat komentář