Nejen rockeři, ale také osobnosti raného jazzu umírali zbytečně mladí vlastním přičiněním. Je to i případ kornetisty Bixe Beiderbecka (1903–1931), významné postavy bělošského chicagského jazzu – dixielandu a raného swingu, mimořádného improvizátora opírajícího se o obdiv k hudebním impresionistům dvacátého století. Právě jemu je věnováno třetí album kvarteta (a jeho hostů) s všeříkajícím názvem Echoes of Swing, jež je doplněno dalším CD s původními Beiderbeckovými nahrávkami, a to výhradně z roku 1927, před nástupem do orchestru Paula Whitemana. Revivalistické kvarteto tvoří jeho hudební „ředitel“ – jak si říká, současně pianista a autor podrobného textu v příloze Bernd Lhotzky, altsaxofonista Chris Hopkins, kornetista a trumpetista Colin T. Dawson a bubeník Oliver Mewes. Na albu je doplní řada hostů, díky nimž lze porovnávat sound nahrávek Echoes of Swing a kapel, s nimiž hraje Beiderbecke na druhém disku (Bix Beiderbecke & His Gang, Frank Trumbauer & His Orchestra, Jean Goldkette & His Orchestra). Hru trombonisty Billa Ranka zde zastupuje Shannon Barnettová, rovněž zpěvačka, úlohy c-melody saxofonu (tenorový saxofon v C) Franka Trumbauera se ujal Mulo Francel, ve skladbě I’ll Be A Friend With Pleasure si zahraje výjimečně na kytaru a ve skladbě zpívá Pete York, občas posilující bicí baterii. Zvláště vzácným hostem je ve skladbě Jazz Me Blues Émile Parisien se soprán saxofonem.
Vedle skladeb doby Bixe Beiderbecka a titulů shodných s diskem původních nahrávek (At The Jazz Band, I’m Coming Virginia, Singin’ The Blues, Jazz Me Blues) zařadili Echoes of Swing také několik skladeb vlastních, především od Mula Francela. Ten se, vedle Lhotzkyho a ponejvíce Chrise Hopkinse, podílí na aranžování repertoáru. Vzpomínkové album otvírá i končí Kernův muzikálový gospel Ol’ Man River (1936), vůči Beiderbeckově hudbě poněkud netypický. V prologu zazní sólově v podání Dawsonova kornetu, na závěr v komorním moderním swingovém podání, s přechodem od pomalého gospelu ke svižnému dixie tvaru s ragtimovým sólem piána. Lhotzkyho kapela hraje swing velmi moderně, odkazy na starší projevy – k rané podobě, či až k dixielandu, jsou spíše podsouvány pro potěšení a zpestření. Při I’m Coming Virginia máte při sólu piána dokonce oprávněný pocit, že posloucháte modernistu Davea Brubecka s jeho basistou Eugenem Wrightem – a skutečně z hudby se vyloupne krátká parafráze Take Five. Ve skladbě se také představí pro zvuk kapely dost podstatný sólový hlas trombonu a zpěv jeho uživatelky Shannon Barnettové. Skladba Thou Swell zase prozradí, jak i velikáni swingové scény si z autorství kolegů půjčovali dobře znějící motivy – zde ke srovnání autorství Richarda Rodgerse (1927) s Kernovým Ol’ Man River (1936). Všude skvěle zní, v podstatě ve stylu cool jazzu, Francelův C-tenor saxofon – příkladně ve vlastním tangu In The Dark. Lhotzky si pro změnu zase napsal zřejmý ragtime At Childern’s Corner. Přiznaně v duchu hard bopu si zahrají v Happy Feet (1930) Miltona Agera, Pete York si krásně zapěje ve swingovce I’ll Be A Friend With Pleasure (1929) Macea Pinkarda, autora slavné muzikálové komedie Liza (1922). Instrumentální perličkou je pocta Beiderbeckovi duetem Barnettové a Gailinga, čili trombonu s kontrabasem, ve skladbě Nix Like Bix. Conradovo Singin’ The Blues dokazuje, že blues se dokáže vyjádřit i radostnou melodií. Klasicky v modu dixielandu v rytmu latiny je pojato Jazz Me Blues (1921) Toma Delaneye. Hudba a tvorba kvarteta Echoes of Swing je velmi příjemnou ozvěnou hudebně mimořádně silné éry, z níž se zrodil nejen moderní jazz, ale celá oblast moderní populární hudby. Za poslech samozřejmě stojí také druhý disk vzorně dokumentující styly své doby. Beiderbecke na rozdíl od Dawsona hraje výhradně na kornet, s tenorsaxofonistou Frankem Trumbauerem tvoří nerozlučnou dvojici v celé Bixově dráze. Z osobností přesahujících do dějin jazzu zde ještě uslyšíme kytaru Eddieho Langa, housle Joea Venutiho nebo klarinet a altsaxofon Tommyho Dorseyho. Raritou na závěr CD2 je Beiderbeckeovo klavírní sólo ve vlastní skladbě In A Mist – hudba perlící z obou disků, ač různého století, k nám rozhodně nevystupuje z mlhy, ale v plné životnosti.
ACT/2HP, 2016, 61:11; 30:19