Acute Dose: II.

acutePůvodem šumperští Acute Dose (kdysi dávno někteří z nich hrávali v energických Dead Pope’s Company), se před časem přemístili do Brna, kde nejen nabrali nové spoluhráče, ale zjevně i čerstvou energii.   Zatímco na první nahrávce Live Remake se ještě značně projevoval největší problém podobně orientovaných českých kapel – tedy, že všechny chtějí tak urputně znít nečesky, až znějí naprosto tuctově a zaměnitelně jako milion jiných zahraničních kytarovek – a sklidila tak nejčastěji obligátní i opatrnou nálepku „naděje“, současnost už v sobě nese sympatické objevování vlastní tváře. Druhá deska, vydaná s koncem podzimu, následuje dva roky po debutu, a sice ani ona v sobě nezapře inspiraci britskými indiepopovými kytarami, ale vedle nich se děje i leccos zajímavého. Žánry se tu totiž kombinují o sto šest. Krátkou a údernou nahrávku provází příjemně psychedelický opar, probleskují tu math-rockové impulsy, a vedle osmdesátkové post-punkové baskytary a kaskád bicích breaků zvoní space-rockové delaye. A aby toho nebylo málo, přidávají se i hostující housle. Což ovšem čtveřici nebrání sáhnout místy k jazzově krystalickým vyhrávkám kytar, které napomáhají k prolínání ležérně rozvolněných pasáží s těmi naopak hystericky nervózními. Čímž se ve skladbách stále něco děje a už po několika desítkách vteřin je jasné, že na schematické a nenápadité střídání slok a refrénů tady můžeme rovnou zapomenout.
Celé album charakterizuje zvláštní paradox – ačkoli mu zcela chybí agresivita a syrovost, přesto tepe energií a neustálou přítomností adrenalinu. A to až tak, že když se uprostřed objeví minutová skladba Ruido, která je prakticky čistokrevnou bubenickou exhibicí, působí to jako moment zklidnění. Jinde se totiž až marnotratně hýří motivy a navzdory času, který zabere přehrání všech osmi skladeb (přičemž finálová Weekend je šestiminutovou vlajkovou lodí), jde o porci natolik výživnou, že se nabízí hříšná myšlenka, že by občas neškodily případné kontrasty s minimalističtěji pojatými místy.
Acute Dose si každopádně svým druhým albem důrazně říkají o pozornost. A připomínají, že překvapení mohou kdykoli přijít i ze směrů, kde už ho čekají jen optimisté.

Červený kůň, 2016, 30:32

Přidat komentář