Podle vydavatelské politiky labelu Editions Mego by se mohlo zdát, že se nacházíme ve zlatých dobách avantgardní elektroniky. Vydavatelství vypouští mezi své fanoušky jeden nosič za druhým, navíc v poslední době založilo hned několik bočních labelů, a ani ony nejsou na novou hudbu skoupé. Ne vždy byl život labelu tak idylický. Ostatně, o tom si budeme v rámci povídání o dvou dekádách fungování vydavatelství povídat s osobou nejpovolanější – šéfem Editions Mego, Peterem Rehbergem.
Polovina 90. let byla obdobím, kdy o sobě výrazným způsobem dala vědět vídeňská avantgardní scéna. Ta pomalu získávala na své důležitosti a kvalitě skrze specializované přehlídky, jednotlivé koncerty nebo instalace a pomalu nazrála k vydávání řadových desek. Jedním z umělců, kteří zde již delší dobu fungovali, byl Peter Rehberg, který se sice narodil v anglickém městečku St. Albans, od konce 80. let je ale nedílnou součástí vídeňské scény skryt za pseudonymem Pita. Samotný vznik vydavatelství má stejně prozaický důvod, kterým přišel na svět label Ipecac Records, o kterém jsme si povídali v minulém čísle UNI. To znamená, že Peter hledal vhodného vydavatele svého debutového alba, až dospěl k názoru, že lepší bude se o vydání postarat sám. A podobný názor na podporu avantgardního kvasu rakouské metropole mělo hned několik dalších osobností. Ramon Bauer a Peter Meininger získali jisté zkušenosti jako šéfové Mainframe (labelu, který se jako jeden z prvních v Rakousku věnoval vydávání techna). Andi Pieper zase nabídl novému vydavateli prostory svého studia v Berlíně.
Největší devízou labelu Mego byla skutečnost, že se objevil na scéně jako první. Není divu, že svá první alba zde vydali Christian Fennesz, Florian Hecker nebo Angličan Russell Haswell, který měl k vídeňskému pojetí radikální elektroniky vždy vřelý vztah. Teprve na základě úspěchu Mego se náhle vynořily další labely (např. Rhiz, Klanggalerie, Charhizma nebo Mosz), které si vzaly za cíl podpořit místní scénu vydáváním hudebních nosičů. Mego se stal již od počátku synonymem pro novou radikální elektroniku a již pět let po svém vzniku obdržel cenu významné přehlídky Ars Elektronica. „Zas tak velký význam bych ceně nedával,“ mírní její význam sám Peter Rehberg. „Naše životy to nezměnilo, ani jsme nezačali prodávat více muziky,“ dodává na vysvětlenou. Přesto se o labelu začalo více mluvit. Vrcholem celého snažení byly opulentní oslavy deseti let fungování vydavatelství, které ovšem měly celkem hořkou dohru. V roce 2005 se celosvětově prohloubila krize prodeje hudebního průmyslu a donutila vydavatelství ukončit fungování v té podobě, v jaké existovalo doposavad. „Andi a Ramon ztratili zájem nadále vydávat muziku (Peter opustil řady mnohem dříve), zatímco já jsem se rozhodl to zkusit na vlastní triko. Tak skončilo Mego. Minimalizoval jsem provozní náklady, pustil kancelář a začal se starat o chod vydavatelství z domova. Hned zkraje roku 2006 přišel na svět první nosič Editions Mego,“ prozradil posloupnost přerodu Peter.
Nová kapitola vydavatelství přišla ruku v ruce s pomalým nárůstem dvou fenoménů: prodeje hudby v digitálním formátu a renesance vinylu. Na obě skupiny posluchačů byl label dobře připraven. „Rozdíl mezi devadesátými lety a současností je v tom, že lidé konečně za hudbu platí. Většina distributorů, se kterými jsme spolupracovali v 90. letech, byli totiž gangsteři, kteří často vůbec neplatili za naše prodané desky. Spolupráce s těmi současnými má mnohem serióznější charakter a díky internetu prodávám velké množství muziky fanouškům napřímo,“ vysvětluje Peter Rehberg. „I když dnes prodávám méně nosičů jednotlivých titulů, jsem za ně schopen získat pro hudebníky i chod labelu více peněz. Já si rozhodně nestěžuji,“ zakončuje úvahu šéf Editions Mego. Stabilizovaný stav vydavatelství symbolizuje množství sublabelů, které vyrostly z hlavního vydavatelského kmenu. Jejich specifika nám ozřejmí sám Peter Rehberg: „Vznik vedlejších labelů není mojí vlastní aktivitou. Myšlenky přicházejí vždy od muzikantů, které bezmezně respektuji. Ti mají vizi, jak by ho chtěli vést, ale neznají zákonitosti vydávání. Rád jim nabízím své know how.“
První vznikl label Spectrum Spools Johna Elliota (dříve trio Emeralds, dnes dvojice Outer Space). Soustředí se primárně na vydávání takzvané „US synth“ muziky. To znamená převážně instrumentální elektroniky, která mixuje progresivní spády berlínské vlny a ambientní vlivy posledních třiceti let. Vedle toho tento sublabel vydal album ambientně houseovému projektu Donato Dozzy, atmosféricky ambientní textury Steveovi Mooreovi ze Zombi a řadu dalších alb nespadající přímo do US synth škatulky.
V roce 2011 přišel na svět další vedlejší label Ideologic Organ, za kterým stojí Stephen O’Malley ze Sunn o))). Ten zde vydává vše od elektroakustické muziky, přes indie pop s výraznou zpěvačkou až po noise vznikající spontánní improvizací na cello. Samozřejmě zde vyšla alba řady Stephenových bočních projektů, ale rozhodně nečekejte automaticky drone metalové experimenty.
KTL Live Archive je label dvojice KTL (Peter Rehberg a Stephen O’Malley), který vydává jejich živá vystoupení. Recollection GRM je label, který se soustředí na vydávání dávno zapomenutých nahrávek francouzské elektroakustické skupiny Groupe de recherches musicales (GRM) založené legendárním Pierrem Schaefferem. Label Sensate Focus vydává nahrávky podivného houseu stejnojmenného projektu Marka Fella a na závěr v rámci Mego rodiny je nutno zmínit label Old News, který se soustředí na vydávání nesehnatelných starých nahrávek Jima O’Rourkea, ale i jeho autorské muziky, která nikdy oficiálně nevyšla.
Když se Petera zeptám, co považuje za největší úspěch labelu během posledních 20 let, nejdříve vzpomene album Endless Summer od Christiana Fennesze, kterého se prodalo v historii labelu nejvíce. Hned následně ale dodá, že největší úspěch je vůbec fakt, že značka (Editions) Mego stále ještě existuje. Jak už jsem zmínil na začátek, vydavatelství se dožívá jubilea v plné síle. Chystá vydání desek Klary Lewis, Heckera, Christiana Fennesze, Ivana Pavlova alias CoH, další reedice v rámci GRM labelu, spolupráci Marcuse Schmicklera a Juliana Rohrhubera… Do konce léta celkem dvaceti titulů! Jako autor pak Peter dokončuje své sólové album, ale také nové album KTL. Pro Mego navíc připravuje showcase turné, které bychom mohli brát za jistý druh oslavy 20 let fungování vydavatelství.
Otomo Yoshihide při předávání ceny Ars Electronica v roce 1999 prohlásil, že Mego je synonymem pro „zcela novou, punkově pojatou počítačovou muziku“, z čehož Peter nebyl moc nadšen. „Nesnáším punk,“ vysvětluje. „Sex Pistols považuju za jednu z nejhorších kapel všech dob. O moc lepší nebyli ani The Clash. Jedinou punkovou kapelou, kterou mám opravdu rád, jsou Wire. Na druhou stranu rozumím tomu přirovnání, které se naší radikální elektronické muzice dostalo,“ dodává smířlivě Rehberg. „Nesnažíme se být extrémní za každou cenu. Touha bořit hranice by měla být vždy přirozená. Na druhou stranu nechceme naší hudbou posluchače nudit.“ To se zde upsaným umělcům, i díky zručnému kormidlování Petera Rehberga prozatím nepodařilo.
