Ehsan Matoori: Perskou poezií za mír ve světě

Ehsan Matoori je íránský hudebník a skladatel žijící v New Yorku. Jeho aktuální album se jmenuje Voices And Bridges a je postaveno na spolupráci hudebníků a zpěváků z různých zemí. Na albu se zpívá v několika jazycích – persky, anglicky, kašmírsky, arabsky nebo urdsky – přičemž texty pocházejí od významných básníků z jednotlivých zemí. Nechybějí například texty od Jorgeho Luise Borgese, Williama Shakespeara, Rabíndranátha Thákura nebo několika perských básníků z různých období. Hlavním interpretem je i u nás známý íránský zpěvák Alireza Ghorbani, který jednotlivé skladby nazpíval jako duety se zpěváky a zpěvačkami z Argentiny, Libanonu, Turecka, Indie a Spojených států. Cílem alba je šířit mír mezi národy prostřednictvím hudby a poezie.

 

Jak vůbec vznikl nápad propojit v jednom projektu poezii perských básníků s úryvky z děl spisovatelů z dalších zemí?
Měl jsem jednou přednášku o íránské kultuře a citoval jsem některé významné osobnosti, jako byli básníci Háfiz, Sa’dí, Rúmí a další. Nikdo z mých posluchačů neznal žádného z nich, s výjimkou Rúmího. A tak jsem si předsevzal, že vytvořím nějaké dílo, ve kterém nejdůležitější íránské básníky představím. Takto jsem tedy začal pracovat na tomto projektu. Začal jsem s Rúdakím, považovaným za zakladatele perské poezie, a k němu jsem přidal některé další, jejichž poezie byla ovlivněna hudbou a rytmem. Úplně stejně jsem pak postupoval v případě dalších kultur. Když jsem měl básníky vybrané, kladl jsem jejich díla vedle sebe, a vytvářel tak nové příběhy. Až poté jsem začal psát hudbu.

Předpokládám tedy, že váš vztah k poezii je dlouhodobý.
Ano, už když jsem byl malý, můj otec měl doma obrovskou knihovnu s několika tisíci svazků a z toho velké množství tvořila poezie. Otec nám doma básně předčítal, zkoušel poezii také psát, a básně mě tedy obklopovaly celé mé dětství. Měl jsem tedy velmi blízko jak ke klasické perské poezii, tak k moderním básním.

Podle jakého klíče jste si perské básníky vybíral?
V íránské kultuře rozlišujeme čtyři generace básníků před začátkem moderní poezie, kterou reprezentuje Nimā Yushij. Tyto generace a zároveň básnické styly se střídaly zhruba po dvou stech letech. První generaci zastupuje už zmíněný Rúdakí, po něm přišel Abusaid Abolkhayr, jehož tvorba představovala revoluci ve formách, jako jsou gazel nebo sonet. Vybíral jsem tedy takové osobnosti, které v perské poezii způsobily nějakou revoluci. Většina z nich stála přímo u zrodu nějakého literárního žánru nebo stylu. Takový nový styl založil i zmíněný moderní básník Nimā Yushij a další. Postavil jsem na albu vedle sebe tyto moderní autory se starými klasiky, abych ukázal rozdíl v jejich stylu a tvorbě a zároveň jednotu poezie jako takové.

Vedle nich jste do jednotlivých skladeb vložil verše autorů z dalších zemí a kultur. V jejich případě jste postupoval podle jakého klíče?
Většina ne-íránských básníků, které jsem vybral, žila ve stejné době jako jejich perští kolegové. Mám tam například Borgese, který byl skutečně revolučním představitelem literatury v Argentině. A vedle něj jsem postavil tvorbu jeho současníka Nimā Yushije. Jsou to tedy básníci, kteří tvořili ve stejné době, a jejichž přístup je v něčem podobný. Mimochodem výběr těchto autorů mi zabral více než půl roku. Hodně mi v tom pomohla jedna dáma, doktorka Sadaf Munshi ze severotexaské univerzity.

Ehsan Matoori je íránský hudebník a skladatel . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář