ELECTROGRALLA: Empelt

Segell Microscopi, 2022, 36:30

Gralla je dvouplátkový dechový nástroj používaný v katalánské lidové hudbě, příbuzný šalmaje nebo moderního hoboje. Roger Andorrà je sedmatřicetiletý katalánský hudebník, který má v oboru hry na tento nástroj bakalářské vzdělání. Vedle toho, že se zabývá tradiční interpretací a lidovou hudbou, má projekt Electrogralla, se kterým v roce 2019 nahrál a nedávno vydal album Empelt (což znamená roub nebo štěp). Recept, s jehož pomocí dospěl k výslednému hudebnímu tvaru, je jednoduchý: na pronikavý a charakteristický zvuk grally se pokusil naroubovat elektronickou rytmiku. Nebo naopak, do elektronické produkce zasadil štěpy tradiční katalánské hudby. Album obsahuje devět skladeb – některé lidové či zlidovělé, některé převzaté, jednu autorskou. Vedle Andorry na albu účinkuje několik hostů (včetně zpěváka Miquela Gila), produkci měl na starosti Llibert Fortuny, který nahrál také basové linky, dechový syntezátor a saxofon. 

Propojení tradičního zvuku s elektronikou není nic nového, třebaže v tomto konkrétním prostředí a v případě tohoto konkrétního pro nás exotického nástroje o průkopnický počin jde. Na otázku, jak se to Andorrovi a Fortunyovi povedlo, není jednoznačné odpověď. Album bohužel obsahuje některé velmi schematické a přímočaré pasáže, které připomenou Rednex nebo – v lepším případě – Vivaldianno a nic objevného nepřinášejí. Na druhou stranu například skladba Ball de Bruixes de Sallent nabízí střídání nálad a velmi dobře zvládnuté propojení elektroniky v rychlém tempu s průzračným tónem grally. Poměrně zajímavá je také závěrečná zlidovělá melodie El Patumaire. Obě tyto skladby by mohly být náznakem příslibu do budoucna. Tam, kde nyní Roger Andorrà staví lidový nástroj a elektroniku vedle sebe, by bylo dobré usilovat o jejich skutečné propojení. Album Empelt je zajímavým vykročením, ale zatím zůstalo někdy v půli (nebo třetině) cesty. 

Přidat komentář