Elma: Licentia poetica

Hevhetia, 2022, 42:19

Polská zpěvačka a hráčka na niněru Elma Kais má klasickou průpravu, ale věnuje se především improvizaci a extrémním hlasovým technikám. Zároveň však zdůrazňuje: „Náhodou řízená a chaotická improvizace není můj šálek čaje, improvising může přece být soudržný, procítěný, jasný a komunikativní.“

Album Licentia poetica zachycuje vůbec první Elmino vystoupení v sestavě s americkým kytaristou Knoxem Chandlerem (má za sebou spolupráci s neuvěřitelnou škálou interpretů od Depeche Mode přes R.E.M. či Siouxsie And The Banshees až po Lou Reeda), japonským basistou Daigem Nakaiem a německým bubeníkem Klausem Kugelem (u nás známým také díky spolupráci s triem Romanovská, Tichý, Hrubý). Tématem improvizované suity se tehdy stala starověká poesie. Zvláště pak Ovidiovy verše „aniž jsem chtěl, má slova se řadila v rytmy / cokoliv zkoušel jsem napsat / napsal jsem verš“, využité jako jakýsi manifest improvizované tvorby. Nejde ovšem o konkrétní zhudebněnou poesii, Elma se snažila o poetičnost beze slov: „Chtěla jsem zkoumat lidský hlas jako nástroj, který vytváří i ne-sémantické, ale přesto jazykotvaré vokalizace, které rozšiřují spektrum narativní a emoční palety.“

Zvolenou koncepci se Elmě daří udržet až polopaticky, míněno v dobrém. Místy vzniká pocit, že vyzpívává soudobou árii v neznámem jazyce, jejíž náladu, když ne obsah, pochopitelně můžeme vycítit. Dosahuje tohoto „vypravěčského“ efektu třeba využitím kontrastních hlasových poloh, jemných i velmi expresivních prostředků. S velkou pomocí empatických spoluhráčů, kdy nejen Chandler přesně ví, kdy jít zpěvačce z cesty a kdy naopak vygradovat náladu hlukovou stěnou či rozostřit elektronickým mlžením.

Ve sleeve-note uvádí chicagský jazzový publicista Howard Mandel, že všichni čtyři hudebníci byli původně jednorázovou spoluprací v rámci festivalu Gdańskie Noce Jazsowe 2020 natolik osloveni, že hodlají i nadále pokračovat v činnosti jako ansámbl ELMA. To zní zajímavě.

Přidat komentář